Byzantské církevní právo ve středověké Itálii

Původní název:

Byzantine Religious Law in Medieval Italy

Obsah knihy:

Jižní Itálie byla dobyta normanskou dynastií Hauteville na konci 11. století po více než pěti stech letech nepřetržité byzantské nadvlády. Řeckokřesťanští obyvatelé regionu byli rázem odříznuti od svých pravoslavných krajanů v Byzanci a stali se podřízenými duchovní a právní jurisdikci římskokatolických papežů. Přesto se nadále řídili náboženskými zákony byzantské církve; z třiceti šesti dochovaných rukopisů byzantského kanonického práva, které vznikly mezi desátým a čtrnáctým stoletím, pochází většina ze století po normanském dobytí.

Byzantské náboženské právo ve středověké Itálii je historickou studií těchto rukopisů, která zkoumá, jak a proč je řečtí křesťané ve středověké jižní Itálii používali tak dlouho po skončení byzantské nadvlády. První část knihy poskytuje přehled pramenného materiálu a dějin italsko-řeckého křesťanství. Druhá část zkoumá vývoj italsko-řeckých rukopisů kanonického práva od posledního století byzantské vlády do konce dvanáctého století a tvrdí, že odpor Normanů vůči papežské autoritě vytvořil atmosféru laissez faire, v níž se řečtí křesťané mohli nadále bez problémů řídit byzantským církevním právem. Konečně třetí část analyzuje úspěšné snahy papežství o prosazení své jurisdikce nad jižní Itálií v pozdním středověku. To sice přineslo konec byzantského kanonického práva jako účinného právního systému v regionu, italští Řekové však stále čerpali ze svého právního dědictví, aby vysvětlili a ospravedlnili svou odlišnost.

Náboženské obřady svým latinským sousedům.