Arabská zima: Tragédie

Recenze čtenářů

Kniha přináší přesvědčivou analýzu arabského jara a doporučuje přehodnotit ho jinak než jako sled neúspěšných revolucí. Zdůrazňuje politickou aktivitu arabských národů, zejména se zaměřením na Tunisko a Egypt, a zároveň kritizuje vliv vnějších vlivů, zejména v souvislosti se Sýrií.

Kniha nabízí podrobný vhled do blízkovýchodní politiky, zejména do arabského jara. Důrazně předkládá argumenty pro politickou aktivitu Arabů, zejména v Egyptě a Tunisku. Pro mnoho čtenářů byly tyto perspektivy poučné a ocenili hloubku analýzy kolektivních akcí v mnoha zemích.

Kritici poukazují na slabou kapitolu o Sýrii a upozorňují na Feldmanovo podcenění vlivu USA na syrský konflikt. Někteří recenzenti navíc považovali jeho tvrzení o konci panarabismu za nepodložené a nedostatečně rozebrané, což ubíralo na celkové argumentaci.

(na základě 3 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Arab Winter: A Tragedy

Obsah knihy:

A New York Times Book ReviewEditors' Choice

Proč se konvenční představy o arabském jaru mýlí

Arabské jaro slibovalo skoncovat s diktaturou a přinést lidem na Blízkém východě samosprávu. Všude kromě Tuniska však vedlo buď k obnovení diktatury, občanské válce, extremistickému teroru, nebo ke všem třem. V knize Arabská zima Noah Feldman tvrdí, že arabské jaro přesto nebylo naprostým selháním, natož pak nevyhnutelným. Spíše se jednalo o vznešenou, tragickou sérii událostí, v níž se arabsky mluvící národy poprvé v nedávné historii Blízkého východu odhodlaly ke svobodné, kolektivní politické akci, když se snažily dosáhnout sebeurčení.

Feldman se zaměřuje na egyptskou revoluci a kontrarevoluci, syrskou občanskou válku, vzestup a pád ISIS v Sýrii a Iráku a tuniský boj za islámský konstitucionalismus a originálně popisuje politické důsledky arabského jara, včetně potvrzení panarabské identity, devastace arabských nacionalismů a smrti politického islámu po pádu ISIS. Zpochybňuje také komentátory, kteří tvrdí, že arabské jaro nikdy nebylo skutečně transformační, že arabské lidové sebeurčení bylo přeludem, a dokonce že Arabové či muslimové jsou méně schopni demokracie než jiné národy.

Kniha Arabská zima především ukazuje, že nesmíme dopustit, aby tragický výsledek arabského jara zakryl jeho vnitřní lidskou hodnotu. Lidé, jejichž politický život byl určován zvenčí, se pokusili a na čas uspěli, dělat politiku sami za sebe. To, že to nevedlo k ústavní demokracii nebo lepšímu životu pro většinu postižených, neznamená, že toto úsilí nemělo význam. Naopak, má to význam pro historii - a má to význam pro budoucnost.