Židovský stát

Recenze čtenářů

Recenze oceňují knihu Theodora Herzla „Židovský stát“ jako významné a pronikavé dílo, které je základem pro pochopení sionismu a vzniku Izraele. Mnozí čtenáři oceňují jeho logické argumenty, historický význam a inspiraci, kterou poskytuje zájemcům o židovský nacionalismus. Několik kritik však upozorňuje na její nedostatky, včetně nedostatečné diskuse o složitosti založení národa v regionu s již existujícími obyvateli a některých redakčních problémů s dostupnými vydáními.

⬤ Dobře napsané a logické argumenty
⬤ nezbytné pro pochopení sionismu a politické teorie
⬤ historický význam
⬤ dotýká se hlubokých citů a inspirace
⬤ povinná četba pro historiky, Židy a zájemce o mezinárodní politiku.

⬤ Omezení v diskusi o výzvách, kterým čelí při zakládání židovského státu
⬤ některá vydání mají redakční problémy, jako jsou překlepy
⬤ složitý a dlouhý text
⬤ nemusí být snadné čtení pro všechny čtenáře.

(na základě 57 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Jewish State

Obsah knihy:

Jako pařížský dopisovatel listu Neue Freie Presse sledoval Dreyfusovu aféru, známý antisemitský incident ve Francii, kdy byl francouzský židovský armádní kapitán neprávem odsouzen za špionáž pro Německo. Po Dreyfusově procesu byl svědkem masových shromáždění v Paříži, kde mnozí skandovali "Smrt Židům".Herzl začal odmítat své rané myšlenky týkající se židovské emancipace a asimilace a domníval se, že Židé se musí vystěhovat z Evropy a vytvořit vlastní stát. V červnu 1895 si zapsal do deníku: "V Paříži, jak jsem již řekl, jsem dosáhl svobodnějšího postoje k antisemitismu... Především jsem poznal prázdnotu a marnost snahy 'bojovat' proti antisemitismu." V posledních desetiletích však historici vliv Dreyfusovy aféry na Herzla bagatelizují, dokonce ji označují za mýtus. Ukázali, že ačkoli byl rozrušen antisemitismem zjevným ve francouzské společnosti, stejně jako většina soudobých pozorovatelů zpočátku věřil v Dreyfusovu vinu a k inspiraci aférou se přihlásil až po letech, kdy se stala mezinárodní causou. Zdá se, že na Herzla měl větší vliv nástup antisemitského demagoga Karla Luegera k moci ve Vídni v roce 1895, tedy ještě předtím, než se plně rozvinula kampaň na podporu Dreyfuse.

V této době napsal hru "Nové ghetto", která ukazuje rozpolcenost a nedostatek skutečného bezpečí a rovnosti emancipovaných, dobře situovaných Židů ve Vídni. Přibližně v této době Herzl dospěl k přesvědčení, že antisemitismus nelze porazit ani vyléčit, lze se mu pouze vyhnout, a že jediným způsobem, jak se mu vyhnout, je založení židovského státu. V knize Der Judenstaat píše: "Židovská otázka přetrvává všude tam, kde žijí Židé ve znatelném počtu. Všude tam, kde neexistuje, je vnášena společně s židovskými přistěhovalci. Přirozeně nás to táhne tam, kde nejsme pronásledováni, a náš příchod tam vyvolává pronásledování. Tak je tomu a bude tomu tak nevyhnutelně všude, dokonce i ve vysoce civilizovaných zemích - viz například Francie - dokud nebude židovská otázka vyřešena na politické úrovni. Nešťastní Židé nyní přenášejí sémě antisemitismu do Anglie; již jej zavedli do Ameriky. " Od dubna 1896, kdy vyšel anglický překlad jeho knihy Der Judenstaat (Stát Židů), se Herzl stal hlavním mluvčím sionismu, ačkoli Herzl později svému příteli Maxi Bodenheimerovi přiznal, že "to, co jsem chtěl říci, napsal, aniž bych znal své předchůdce, a lze předpokládat, že bych to nenapsal, kdybych znal literaturu". Náčrtek navrhované vlajky sionistického hnutí v Herzlově deníku.

Herzl své spisy doplňoval praktickou činností na podporu sionismu na mezinárodní scéně. V dubnu 1896 navštívil Konstantinopol a v bulharské Sofii ho přivítala židovská delegace. V Londýně ho skupina Makabejců přijala chladně, ale od sionistů z londýnského East Endu získal mandát k vedení. Během šesti měsíců byl tento mandát schválen v celém sionistickém židovstvu a Herzl neustále cestoval, aby na svou věc upozornil. Jeho příznivci, kterých bylo zpočátku málo, pracovali dnem i nocí, inspirováni Herzlovým příkladem. V červnu 1896 se s pomocí sympatizujícího polského emigrantského šlechtice hraběte Filipa Michaela Nevlenského poprvé setkal s Abdulem Hamídem II. a předložil mu svůj návrh na založení židovského státu v Palestině. Sultán však odmítl Palestinu sionistům postoupit se slovy: "Pokud se jednoho dne Islámský stát rozpadne, pak můžete mít Palestinu zadarmo, ale dokud budu naživu, raději si nechám rozřezat své tělo, než abych Palestinu vyřízl z muslimské země.".