Zázračná kniha chemie

Recenze čtenářů

Kniha se setkala s pozitivními i negativními recenzemi. Mnozí čtenáři oceňují poutavý styl psaní a vzdělávací hodnotu, zejména pro děti, zatímco někteří vyjadřují nespokojenost s konkrétními vydáními, která mají vážné problémy s formátováním.

Poutavý styl psaní, poučné a přístupné vysvětlení chemie pro děti, skvělá kvalita pro vzdělávací využití a vřelý tón vhodný pro rodinné čtení. Mnozí uživatelé ji považují za příjemnou a vhodnou pro výuku metodou živé knihy.

Některá vydání jsou špatně naformátovaná, mají drobný text, četné překlepy a chybí jim obsah, takže se špatně čtou. Několik čtenářů bylo zklamáno kvůli nesrovnalostem mezi vydáním, které obdrželi, a zobrazeným náhledem.

(na základě 12 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Wonder Book of Chemistry

Obsah knihy:

Přeložila Florence Constable Bicknellová. Podivuhodný úvod do světa chemie, určený speciálně pro mladší čtenáře se záměrem vzbudit v nich zájem o vědu.

S využitím předmětů denní potřeby, které najdou v domácnosti nebo v místním obchodě, je tato kniha zpracována jako příběh, v němž "strýček Paul" učí své dva synovce tajemstvím stavby umělé sopky; jak zapálit kovy; hořlavým vlastnostem vody; jak rozdělat oheň; jak nechat stoupat mýdlové bubliny; jak vyrobit neviditelný inkoust; vědě o šumivých vínech, moštech a pivu; jak se rostliny živí uhlíkem, vodou a vzduchem - a mnohému dalšímu. Z předmluvy překladatele: "Osobní, životopisný zájem knihy nelze přehlédnout. Chlapci Jules a Emile jsou autorovy vlastní děti; věrně vylíčené i co do jmen, která nesou.

Muž s obrovskou vzdělaností se svým mladým posluchačům poutavým způsobem stává zároveň učitelem i kamarádem a dozvídáme se, že 'zejména jeho hodiny chemie měly velký úspěch'. "S přístroji, které si sám vymyslel a které byly nejjednoduššího druhu, dokázal provádět řadu elementárních pokusů, přičemž přístroje zpravidla sestávaly z nejobyčejnějších materiálů, jako je obyčejná baňka nebo láhev, starý hrnec od hořčice, bubínek, husí brk nebo dýmka.

"Jejich udivené oči ohromila řada překvapivých jevů. Nechal je vidět, dotýkat se, ochutnávat, zacházet a čichat, a vždy "ruka pomáhala slovu", vždy "příklad doprovázel přikázání", neboť nikdo nedocenil více hlubokou větu, tak opomíjenou a nepochopenou, že "vidět znamená vědět".

"Ačkoli si živí tvorové nutně nárokovali přírodovědcovu první náklonnost, přesto 'oživuje i prostá elementární tělesa, oslavuje podivuhodnou činnost vzduchu, násilnost chlorinu, metamorfózy uhlíku, zázračné nevěsty fosforu' a 'nádheru, která provází zrození kapky vody'."