Zázračná kniha chemie

Recenze čtenářů

Kniha se setkala s pozitivními i negativními ohlasy, přičemž mnozí chválí její poutavý přístup k výuce chemie a literární kvalitu, zatímco jiní kritizují některá vydání za špatnou kvalitu tisku a četné chyby.

Poutavý styl psaní, vřelost ve výkladu, účinná pro výuku chemie u dětí, příjemná literární kvalita, vhodná pro rodinné diskuse, užitečná pro vzdělávací metody typu Charlotte Mason, oblíbená u studentů i čtenářů.

Některá vydání mají příšernou kvalitu tisku s drobným textem, četnými překlepy a problémy s grafickou úpravou, které znesnadňují čtení knihy; pro kupující, kteří očekávají vydání uvedené v náhledech, značné zklamání.

(na základě 12 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Wonder Book of Chemistry

Obsah knihy:

Z francouzštiny přeložila Florence Constable Bicknellová. Podivuhodný úvod do světa chemie, určený speciálně pro mladší čtenáře se záměrem vzbudit v nich zájem o vědu.

S využitím předmětů denní potřeby, které najdou doma nebo v místním obchodě, je tato kniha zpracována jako příběh, v němž "strýček Paul" učí své dva synovce tajemstvím stavby umělé sopky; jak zapálit kovy; hořlavým vlastnostem vody; jak rozžhavit oheň; jak nechat stoupat mýdlové bubliny; jak vyrobit neviditelný inkoust; vědě, která stojí za šumivými víny, mošty a pivem; jak se rostliny živí uhlíkem, vodou a vzduchem - a ještě mnohem, mnohem více.

Z předmluvy překladatele:

"Osobní, životopisný zájem knihy nelze přehlédnout. Chlapci Jules a Emile jsou autorovy vlastní děti; věrně vylíčené i co do jmen, která nesou. Muž s obrovskou učeností se svým mladým posluchačům poutavým způsobem stává zároveň učitelem i kamarádem a dozvídáme se, že 'zvláště jeho hodiny chemie měly velký úspěch'.".

"S přístroji, které si sám vymyslel a které byly nejjednodušší, dokázal provádět řadu elementárních pokusů, přičemž přístroje se zpravidla skládaly z nejobyčejnějších materiálů, jako byla obyčejná baňka nebo láhev, starý hrnec na hořčici, bubínek, husí brk nebo dýmka.

"Jejich udivené oči ohromila řada překvapivých jevů. Přiměl je vidět, dotýkat se, ochutnávat, zacházet a čichat, a vždy 'ruka asistovala slovu', vždy 'příklad doprovázel poučení', neboť nikdo nedocenil plněji hlubokou maximu, tolik opomíjenou a nepochopenou, že 'vidět znamená vědět'.".