Vějíř lady Windermerové

Recenze čtenářů

Kniha „Vějíř lady Windermerové“ od Oscara Wildea je krátká hra, která se prostřednictvím vtipných dialogů a složitých postav zabývá tématy morálky, odpuštění a společenských norem. Zatímco někteří čtenáři oceňují její humor a nadčasovou aktuálnost, jiní považují děj za nepřesvědčivý a postavy za nudné.

Hra obsahuje chytré a vtipné dialogy, řeší složité morální otázky a baví nadčasovými tématy. Mnoho čtenářů si užívá její vtip a považuje ji za osvěžující a odlišnou od současných dramat. Je také známá pro své nezapomenutelné citáty a silný satirický prvek.

Někteří čtenáři považují děj za neuvěřitelný a postavy za nezajímavé. Objevují se stížnosti na konkrétní vydání, zejména na neúplnost verzí pro Kindle. Několik recenzí navíc uvádí, že pro nové čtenáře Oscara Wildea nemusí být nejlepším výchozím bodem.

(na základě 27 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Lady Windermere's Fan

Obsah knihy:

Vějíř lady Windermerové, hra o dobré ženě je komedie Oscara Wildea o čtyřech dějstvích, která byla poprvé uvedena v sobotu 20. února 1892 v St James's Theatre v Londýně.

Příběh se týká lady Windermerové, která má podezření, že její manžel má poměr s jinou ženou. Konfrontuje ho s tím, ale přestože to popírá, pozve onu druhou ženu, paní Erlynneovou, na narozeninový ples své ženy. Lady Windermereová, rozzlobená domnělou manželovou nevěrou, se rozhodne svého muže opustit kvůli jiné milence. Poté, co paní Erlynnová zjistí, co se stalo, sleduje lady Windermerovou a snaží se ji přesvědčit, aby se vrátila ke svému manželovi, a během toho je paní Erlynnová odhalena v kompromitující pozici. Poté vyjde najevo, že paní Erlynnová je matka lady Windermerové, která opustila svou rodinu dvacet let před dobou, kdy se hra odehrává. Paní Erlynne obětuje sebe i svou pověst, aby zachránila manželství své dcery.

Do léta 1891 napsal Wilde tři hry: Vera aneb Nihilisté a Vévodkyně z Padovy se setkaly s malým úspěchem a Salome ještě nebyla inscenována. Nerušeně se rozhodl napsat další hru, ale od tragédie se přeorientoval na komedii. Odjel do Lake District na severu Anglie, kde se ubytoval u přítele a později se seznámil s Robertem Rossem. Zdá se, že řada postav ve hře čerpá svá jména ze severní Anglie: Wilde použil "Windermere" již dříve ve hře Zločin lorda Arthura Savila, vévodkyně z Berwicku pochází z Berwicku nad Tweedem, lord Darlington z Darlingtonu. Wilde začal hru psát na popud sira George Alexandera, hereckého ředitele St James's Theatre. Hra byla dokončena v říjnu. 4) Alexanderovi se hra líbila a nabídl mu za ni zálohu 1 000 dolarů. Wilde, ohromen jeho důvěrou, se rozhodl vzít raději procenta, z nichž by jen za první rok vydělal 7 000 (v dnešní hodnotě 747 700).

Alexander byl pečlivý manažer a spolu s Wildem začali hru důkladně revidovat a zkoušet. Oba byli talentovaní umělci se silnými představami o svém umění. Wilde například kladl důraz spíše na estetické drobnosti než na realismus; bránil se Alexandrovým navrhovaným širokým jevištním pohybům a říkal, že "v životě nejsou detaily důležité, ale v umění jsou detaily životně důležité". Ty pokračovaly i po premiéře, kdy Wilde na návrh přátel i Alexandra provedl změny, aby vztah paní Erylnne k lady Windermereové odhaloval postupně v průběhu celé hry a nenechával si toto tajemství až na závěrečné dějství. Přes tyto umělecké rozdíly byli oba profesionálové a jejich spolupráce byla plodná.