Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha přináší podrobný pohled na historii a provoz letounu F4U Corsair, zejména se zaměřením na jeho použití u Royal Navy. Je oceňována za zachycení emocí a vzpomínek těch, kteří s letounem létali, a nabízí směs technických detailů a osobních anekdot. Někteří čtenáři však poznamenali, že v knize chybí popis zkušeností letounu Corsair u amerického námořnictva, a některé části vyprávění považovali za skličující.
Klady:Podrobné historické poznatky o letounu F4U Corsair, dojemné líčení zážitků pilotů, dobře napsané s dobrou kombinací technického obsahu, cenných životopisů a fotografií, vřele doporučuji leteckým nadšencům.
Zápory:Omezené pokrytí použití Corsairu v americkém námořnictvu, pro některé čtenáře méně příjemné než předchozí autorova díla a některé operace označili za monotónní a ponuré.
(na základě 6 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Widowmaker: Living and Dying with the Corsair
Obsah knihy:
Popisuje vývoj letounu Corsair pro americké námořnictvo, důvody, proč byl odsouzen pro použití na letadlových lodích, a způsob, jakým jej používali britští piloti.
"Navzdory všemu jsem měl velké štěstí, že jsem mohl létat na Corsairech. Byly nejlepší, víte, i když mi chvíli trvalo, než jsem si to uvědomil, když na nich zemřelo tolik přátel." (Colin Facer, pilot Corsairu, HMS Illustrious)
Vought-Sikorsky Corsair byl jedním z nejsilnějších stíhacích letounů druhé světové války. Byl také jedním z nejvíce chybujících. V roce 1938 jej vymyslel Rex Beisel, hlavní konstruktér společnosti Vought, ale americké námořnictvo jej odsoudilo jako příliš nebezpečný pro operace na letadlových lodích a odmítlo jej certifikovat jako bezpečný pro použití na moři. Protože britský letecký průmysl nebyl schopen vyrábět stíhačky s dostatečným doletem a výkonem pro použití na letadlových lodích, hledala admiralita alternativy. Díky Rooseveltovu programu Lend Lease mohla získat zbraně z amerických továren. V praxi to znamenalo stát ve frontě na služby za americkým námořnictvem, námořní pěchotou a armádou, ale i tak to otevíralo nové možnosti, které bylo třeba využít. Královské námořnictvo tak s nově postavenými korzáry, které byly uskladněny, a s příslibem vylepšené verze na cestě vidělo příležitost hodnou vývoje a využilo ji.
Do konce války získala Fleet Air Arm více než 2 000 Corsairů, kterými vybavila své letky. Královské námořnictvo však rizika identifikovaná USN z velké části ignorovalo a v důsledku toho přišlo při nehodách o příliš mnoho mužů a letadel. Přesto se v rukou zkušených pilotů letadlových lodí jeho přednosti projevily až příliš zřetelně a v pravý čas dosáhli velkých úspěchů. Nakonec si tohoto "úspěchu" všimlo i americké námořnictvo a certifikovalo Corsair pro použití i na svých letadlových lodích, ale letoun nikdy zcela neztratil svou pověst "vdovotvorného letounu".
Tato kniha popisuje vývoj Corsairu a vypráví smutný, ale inspirativní příběh mladých mužů, kteří bojovali a trpěli, aby se Corsair stal živou záležitostí v té nejkrutější nelítostné válce, jakou si lze představit. Za tímto účelem se autor setkal a dopisoval si s téměř stovkou veteránů z Ameriky, Británie, Nového Zélandu a Kanady. Díky jejich vzpomínkám mohla tato kniha vzniknout a díky jejich živým vzpomínkám můžeme zažít, jaké to bylo být sotva plnoletým, do zbraně povolaným civilistou a stíhacím pilotem.
