Recenze čtenářů
Shrnutí:Dunya Mikhail se ve své knize „V jejím ženském znamení“ věnuje reflexi a dojemnému zkoumání témat, jako je ztráta, identita a boje, kterým čelí lidé žijící ve válkou zmítaných oblastech. Kniha staví do kontrastu bohaté historické dědictví Iráku se současnou zkázou a zachycuje otřesné zážitky jeho obyvatel. Zdůrazňuje houževnatost a naději, které přetrvávají navzdory útlaku a apatii.
Klady:Kniha je oceňována za vybroušenou meditaci o ztrátě a identitě, v níž se prolínají historické souvislosti se současnou realitou. Obsahuje silné obrazy a motivy, jako jsou ptáci a motýli, které vyjadřují složité emoce. Psaní je popisováno jako něžné, ale zároveň morousovité, nabízející hluboký vhled do bojů lidí bez hlasu a vysídlených. Je považována za povinnou četbu a mistrovské dílo, které se zabývá nespravedlností a zároveň si zachovává smysl pro naději.
Zápory:Některým čtenářům mohou témata a obrazy připadat tíživé nebo znepokojivé, protože sbírka se zabývá drsnou realitou války a vysídlení. Básnický styl by mohl být pro některé vnímán jako náročný, což by mohlo vytvářet překážku v porozumění pro ty, kteří nejsou obeznámeni s tak hlubokými emocionálními a kulturními souvislostmi.
(na základě 2 hodnocení čtenářů)
Původní název:
In Her Feminine Sign
Obsah knihy:
Brilantní básnické zkoumání jazyka a genderu, místa a času v zrcadle exilu.
Jádrem nové, zářivé básnické sbírky Dunyi Mikhailové, její čtvrté v angličtině, je arabská přípona ta-marbuta, „svázaný kruh“, kruh se dvěma tečkami nad sebou, který určuje ženské slovo nebo znak. Tento svázaný kruh se proměňuje v měsíc, kámen, který spojuje přátelství, ptačí zpěv nad ruinami, tři unesené ženy a hymnus na Nisabu, bohyni písma. Oddíl „iráckých haiku“ se odvíjí jako mihotavé překlady vyrytých sumerských symbolů na hliněných tabulkách. Tyto tabulky se později promění v digitální tabulky, které si neseme na Mars. V další básni Michail uvažuje nad sumerským slovem pro „svobodu“, Ama-ar-gi, „co prosakuje / z mrtvých do našich snů.“.
V jejím ženském znamení navazuje na Mikhailovo zdrcující svědectví o únosech a zabíjení jezídských žen Daešem v Iráku, Včelařka ze Sindžáru. Je to první kniha, kterou napsala v arabštině i angličtině, nepřeložená, ale „dvakrát napsaná“, jak sama říká: „Básnířka je doma v obou textech, přesto zůstává cizinkou. S klamnou jednoduchostí a znepokojivým humorem připomínajícím Wislawu Szymborszkou a s lyrikou, která je jí zcela vlastní, Mikhailová klouže mezi svým dětstvím v Bagdádu a současným životem v Detroitu, mezi Ground Zero a masovým hrobem, mezi hrou v šachy a plameňákem, sleduje nové kruhy světla.
