Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha je oceňována za kvalitní překlady řecké pastorální poezie, které jsou výrazným zlepšením oproti starším vydáním. Někteří uživatelé se však při příchodu setkali s problémy s fyzickým stavem knihy.
Klady:Věrné a elegantní překlady v próze, výborné vydání nahrazující opotřebované překlady, jasné a jemné překlady, nutnost pro milovníky alexandrijské/helenistické pastorální poezie, celkové zlepšení oproti předchozím vydáním.
Zápory:Kniha dorazila ve špatném fyzickém stavu s trhlinami a šmouhami.
(na základě 5 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Theocritus. Moschus. Bion
Obsah knihy:
Theokritos (počátek 3. století př. n. l.), který se narodil v Syrakusách a působil také na Kosu a v Alexandrii, byl vynálezcem bukolického žánru. Stejně jako jeho současník Kallimachos byl Theokritos vzdělaný básník, který se řídil estetikou, již o generaci dříve rozvinul Filitos z Kósu (LCL 508), a to přetvářet tradiční literární formy originálním způsobem prostřednictvím pevně organizovaných a vysoce vybroušených děl malého rozsahu (odtud tradiční souhrnný název Idyly : "malé formy"). Ačkoli Theokritos tvořil v různých žánrech či druhových kombinacích, včetně enkomia, epigramu, hymnu, mimu a epyllionu, nejznámější jsou jeho básně odehrávající se na venkově, většinou dialogy nebo písně-konkurzy, které kombinují lyrický tón s epickým metrem a dórským dialektem jeho rodné Sicílie a vytvářejí idealizovanou a sugestivně popsanou pastorální krajinu, jejíž zamilovaní obyvatelé, jimž předsedají nymfy, Pan a Priap, používají píseň jako přirozený způsob vyjádření.
Bukolický/pastorální žánr byl rozvinut druhým a třetím členem řeckého bukolického kánonu, Moschem (fl. v polovině 2. století př. n. l., rovněž ze Syrakus) a Bionem (fl. asi o padesát let později, z Phlossy u Smyrny), a zůstal důležitý po celou řecko-římskou antiku i v novověku.
Toto vydání Theokrita, Moscha a Biona spolu s tzv. vzorovými básněmi, které jsou zahrnuty do bukolické tradice, nahrazuje dřívější edici Loeb Classical Library J. M. Edmondse (1912), přičemž jako základ využívá kritické texty Gowa (1952) a Gallavottiho (1993) a přináší nový překlad s bohatým poznámkovým aparátem.
