The Army of the Manchu Empire [Armáda mandžuské říše]: Dobyvatelská armáda a císařská armáda Číny Čching, 1600-1727

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

The Army of the Manchu Empire: The Conquest Army and the Imperial Army of Qing China, 1600-1727

Obsah knihy:

Tato kniha popisuje a analyzuje mandžuskou neboli čchingskou armádu ve všech jejích aspektech. Důraz je kladen na čchingskou armádu v sedmnáctém a na počátku osmnáctého století, protože právě v této době si mandžuský vojenský systém vytvořil své vlastní charakteristiky a dosáhl vyspělosti. Navíc poté, co toho dosáhla a v tomto procesu dobyla jednu z největších říší, jakou kdy získala, se čchingská armáda změnila jen málo před rokem cca 1850, kdy tchajpchingská válka znamenala začátek konce čchingské říše a také změnila charakter mandžuského vojenského systému.

V době svého největšího rozkvětu dosáhla čchingská armáda řady významných vítězství. Nejprve dobyla Čínu dynastie Ming. Čchingové soustavně dosahovali vítězství nad početně silnějšími mingskými armádami. Čchingská armáda fungovala jako kombinovaná armáda, která úspěšně kombinovala různé síly jezdectva, pěchoty a dělostřelectva. Čchingská armáda byla z kulturních a historických důvodů obzvláště silná v jezdectvu, jak se dalo očekávat od mocnosti, která do svých řad začlenila četné Mongoly. Na strategické úrovni umožnila tato důvěrná spolupráce se stepními kočovníky a hluboké porozumění stepní politice a politickým systémům kočovných států, kterého tím bylo dosaženo, čchingskému státu rozšířit své hranice dále na sever a západ než kterýkoli předchozí usedlý vládce Číny.

V tropických zemích na jih od Číny zažila čchingská armáda jak vítězství, tak vážné ztráty, zejména v důsledku nemocí. V tom vykazovala podobnost s různými evropskými armádami té doby. Portugalská koloniální vojska v jižní Číně se neukázala jako překážka čchingských výbojů.

Snad nejzřetelnějším důkazem univerzálnosti čchingského vojenského systému bylo úspěšné zadržování tehdy velmi aktivní ruské expanze. Dvě smlouvy z Nerčinska v roce 1689 a z Kjachty v roce 1727 vymezily mandžusko-ruskou hranici přesně tam, kde ji Mandžuové chtěli mít, a hranice zvolená Mandžuy zůstala nezpochybnitelná až do druhé poloviny devatenáctého století. Tehdy vymezená hranice tvoří dodnes základ státních hranic regionu.

Michael Fredholm von Essen v této knize představuje nový výzkum armády a vojenských tažení, které byly dříve v angličtině popsány jen zřídka. Vysvětluje vývoj mandžuské dobyvačné a císařské čchingské armády a podrobně popisuje vojenský systém čchingské Číny, která až do roku 1912 bojovala s různými nepřáteli, od mingských Číňanů, Mongolů a Tibeťanů až po Rusy a západní koloniální armády.

Ačkoli v posledních letech vyšlo mnoho vědeckých prací o všech aspektech mandžuské historie, kultury a jazyka, žádná se nezabývá výhradně mandžuským vojenským systémem, a pokud se tyto práce dotýkají vojenských záležitostí, jsou často neurčité a nekonzistentní. Komplexní vojenské dějiny Mandžuska stále ještě zbývá napsat, ale k tomu je nejprve nutné pochopit, jak mandžuská armáda fungovala v praxi, na rozdíl od teorie a vědeckých přání. Přesně to si tato kniha vytkla za cíl.