Šógunovi vojáci: Šógun: každodenní život samurajů a vojáků v Japonsku v období EDO, 1603-1721. Svazek 1

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.

Původní název:

The Shogun's Soldiers: The Daily Life of Samurai and Soldiers in EDO Period Japan, 1603-1721. Volume 1

Obsah knihy:

Rozhodující vítězství Tokugawy Iejasua u Sekigahary v roce 1600 ukončilo občanské války, potvrdilo jeho vojenskou nadvládu jako šóguna (generalissima) Japonska a zahájilo období Edo (1600-1868), nazvané tak proto, že Iejasu po bitvě založil své hlavní město Edo (dnešní Tokio). V té době už bylo Japonsko vyspělou zemí orientovanou na vnější svět.

Japonsko, které se dříve zabývalo vnitřními válkami, bylo pod vládou Tokugawů sjednocené, silné a technologicky vyspělé do té míry, že jen v některých vědních oborech, jako je stavba lodí a dělostřelectvo, zaostávalo za Evropou. V některých oborech bylo Japonsko technologicky lepší, včetně výroby střelných zbraní, což byl import, který Japonci zvládli velmi rychle. Japonští obchodníci, žoldnéři a dobrodruzi byli v jihovýchodní Asii běžným jevem. Vznikaly zde prosperující japonské zámořské kolonie, zejména na Filipínách, v Siamu (dnešním Thajsku) a na Jávě. Jednomu japonskému obchodníkovi-dobrodruhovi se v jižním Siamu dokonce podařilo prosadit jako menší král.

Japonsko bylo také silnou vojenskou mocností. Japonská armáda se mohla měřit s každým nepřítelem, byla dobře vyzbrojená a měla značné bojové zkušenosti. Japonská vláda se však v roce 1635 stáhla do nuceného ústraní, k čemuž přispěla geografická poloha japonských ostrovů. Zákony o odloučení byly přísně vymáhány.

Když věk osvícenství, průmyslová revoluce a následná globální expanze evropských národů změnily svět, Japonsko se rozhodlo pro izolaci a stagnaci. Hlavním důvodem tohoto politického rozhodnutí byla vojenská slabost. Tokugawská armáda za vlády Ieyasua byla početně velká, zkušená a dobře vybavená, ale od té doby se situace změnila. Po porážce nepřátel na počátku století se šógunátní válečníci usadili v hradních městech. Mnoho tokugawských podržtašků se v Edu usadilo natrvalo. Tam brzy ztratili vojenskou převahu, které se kdysi těšili.

Po roce 1615 už šógunovi vojáci nebyli ve válce potřeba. Technicky vzato k demobilizaci nedošlo. Nicméně, když už nebylo třeba bojovat v žádné válce, stali se šógunovi vojáci pouze podle jména měšťany. Zachovali si status samuraje, ale již nebyli povoláváni do boje. Přesto jakási armáda Tokugawů stále existovala.

Tato kniha popisuje organizaci, výzbroj, výstroj, oděv a každodenní život samurajů, vojáků a prostých lidí v Japonsku v období Edo. Šógunátní armáda musela občas zasahovat, většinou proti banditům, ale také při vážnějších vojenských incidentech, včetně spiknutí proti šógunátu. Kromě toho museli šógunovi vojáci převzít významnou roli při prosazování práva a hašení požárů. Těžištěm této knihy je vojenská a sociální historie toho, jak dříve tak mocná armáda klanu Tokugawa rychle ztrácela svou bojovou připravenost a jak to přimělo šógunát Tokugawa k zahájení politiky nuceného odloučení.