Svědomí, konsensus

Recenze čtenářů

Kniha je oceňována za pronikavé zkoumání vývoje Newmanova učení a je považována za užitečnou jak pro studenty, tak pro běžné čtenáře. Poznámky editora zlepšují pochopení vývoje materiálu v čase.

⬤ Užitečné pro studenty teologie
⬤ pronikavé ediční poznámky
⬤ zajímavé pro běžné čtenáře
⬤ dobře vybrané spisy reflektující současnou problematiku
⬤ chvályhodná Gaffneyho redakce.

V recenzích nejsou zmíněny žádné konkrétní zápory.

(na základě 4 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Conscience, Consensus

Obsah knihy:

„Jistě, pokud mám do přípitků po večeři vnášet náboženství (což se mi opravdu nezdá), připiji si - na papeže, jestli dovolíte - nejdřív na svědomí a potom na papeže.“.

--John Henry kardinál Newman.

Ve zde shromážděných dílech, mezi něž patří Esej o vývoji křesťanské nauky, Dopis adresovaný Jeho Milosti vévodovi z Norfolku a O poradách s věřícími v otázkách nauky, John Henry kardinál Newman, velký anglický teolog 19. století, vyvrací několik katolických mýtů:

Mýtus č. 1: Učení katolické církve o víře a morálce se nikdy nezměnilo a nikdy se nezmění. Není tomu tak, tvrdí tento brilantní učenec. Neboť stejně jako každá doba má nové způsoby chápání, tak se musí vždy měnit i katolická církev v chápání víry a morálky.

Mýtus č. 2: Katolíci musí dělat vše, co řekne papež. Naopak, podle Newmanova slavného vtipu o přípitcích po večeři je nejvyšší povinností katolíků svědomí, nikoliv papež.

Mýtus č. 3: Jsou to biskupové, kdo učí, a laici, kdo se jimi řídí. Newman tuto představu obrací naruby: Říká, že laici jsou zdrojem a konečnou pečetí církevního učení, a proto jim biskupové musí naslouchat.

Tato klasická díla, která nebyla nikdy předtím shromážděna v jednom svazku, odhalují Newmana v jeho nejlepší výmluvnosti, když se vyjadřuje k náboženské krizi naší doby.