Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha se setkala se smíšenými ohlasy, někteří ji chválí za výjimečný styl psaní a hluboký obsah, jiní ji kritizují za zastaralost a nepřístupnost pro běžné čtenáře. Mnozí zdůrazňují, že k plnému docenění obsahu je třeba mít značné znalosti literatury.
Klady:⬤ Výjimečný a poutavý styl psaní, který čtenáře zaujme.
⬤ Pronikavý obsah, který umožňuje hluboké pochopení vyprávění a jeho důsledků.
⬤ Jako obzvlášť povedená je hodnocena závěrečná kapitola, která propojuje příběhy s případy Nejvyššího soudu USA.
Zápory:⬤ Zastaralý obsah, který odkazuje především na literaturu z konce 20. století, což nemusí u současných čtenářů rezonovat.
⬤ K plnému pochopení jsou nutné rozsáhlé znalosti literární kritiky.
⬤ Někteří považují psaný text za chudý a obtížně shrnující, což odráží úzkou cílovou skupinu vhodnou především pro sečtělé jedince.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Seduced by Story: The Use and Abuse of Narrative
Obsah knihy:
Peter Brooks v tomto duchovním pokračování svého vlivného díla Čtení pro děj zkoumá nebezpečně svůdnou sílu vyprávění příběhů.
"Na světě není nic mocnějšího než dobrý příběh. Nic ho nedokáže zastavit. Nic ho nemůže porazit." Takto promluvil Tyrion v závěrečné epizodě Hry o trůny, když se domáhal trůnu pro Brana Zlomeného. Mnoha divákům se nelíbila ani volba krále, ani její zdůvodnění. Ale tvrzení, že příběh vás dovede ke světové nadvládě, se už zdá být tak banální, že je to obecná moudrost. Zdá se, že vyprávění bylo přijato jako jediná forma poznání a řeči, která reguluje lidské záležitosti.
Takto začíná vědec a literární kritik Peter Brooks svou úvahu o dnešním rozkvětu kultu příběhu. Čtyřicet let poté, co Brooks vydal své zásadní dílo Reading for the Plot (Čtení pro zápletku), které bylo jeho vlastním významným příspěvkem k tomu, co se začalo označovat jako "narativní obrat" v současné kritice a filozofii, se vrací, aby zpochybnil bezvýhradnou módu, s níž je dnes příběh přijímán jako omluva či vysvětlení, a skutečnost, že každá značka či politik jsou jím vybaveni. V diskusi, která sahá od Gone Girl přes právní argumentaci až k moci, kterou vypravěči uplatňují nad svým publikem, a k tomu, co pro čtenáře a posluchače znamená imaginativně se promítat do fiktivních postav, Brooks připomíná, že mezi moc vyprávění patří i moc klamat. Právě proto, že příběh tolik ovládá naši pozornost, musíme k němu být skeptičtí a pěstovat si způsoby uvažování o světě a o sobě samých, které jsou v rozporu s naší zálibou v dobrém příběhu.
