Strašidla z podzimního jezera

Recenze čtenářů

V recenzích na knihu The Haunting of Autumn Lake je vyzdvihováno její pokračování, které účinně navazuje na příběh Ransom Lake a představuje další generaci. Recenzenti chválí živé popisy, emocionální hloubku a sympatické postavy, přičemž si všímají zejména spletité romance a životních lekcí, které jsou v knize prezentovány. Někteří však kritizují tempo, přílišnou podrobnost a některé dějové prvky jako opakující se nebo příliš předvídatelné.

⬤ Silný vývoj postav a jejich emocionální hloubka, zejména při vykreslování dospělých vztahů.
⬤ Živé popisy přírody a podzimu, které vytvářejí pohlcující čtenářský zážitek.
⬤ Pozitivně vykreslená témata zdravé intimity a lásky, potenciálně přínosná pro čtenáře, kteří se léčí z traumat z minulosti.
⬤ Pokračování příběhů oblíbených postav z první knihy, které uspokojí dlouholeté fanoušky.

⬤ Někteří čtenáři považovali tempo knihy za pomalé kvůli přílišným detailům a opakujícím se popisům.
⬤ Některé romantické prvky, jako projevy náklonnosti mezi rodiči před dětmi, byly vnímány jako nevhodné.
⬤ Některé dějové linie byly kritizovány za předvídatelnost nebo nedostatek hloubky.
⬤ Několik recenzentů mělo pocit, že příběh není tak silný jako původní kniha „The Visions of Ransom Lake“.

(na základě 58 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Haunting of Autumn Lake

Obsah knihy:

Autumn zalapala po dechu, když se podívala na třetího kovboje, který se zhroutil v sedle. Z rány na levé noze mu tekla krev a začala mu zasychat na chapsech.

Na levém rameni měl košili nasáklou krví a další zaschlá krev mu mastila vlasy na čele, obočí a tváři. "Omlouvám se, pane," zamumlal kovboj. "Není za co se omlouvat, synku," řekl Ransom.

"Ale měl bys radši jít sem dolů, aby tě doktor Sullivan mohl prohlédnout." "Ano, pane," řekl kovboj.

Když se pak pokusil sesednout, naplno se projevila jeho slabost způsobená zraněním a nepochybně i ztrátou krve, když padl na zem a zasténal. Autumn, vlastnící povahové dvojče své matky, byla nejen náchylná k rošťárnám a nešikovnosti, ale také důkladně nasáklá soucitem a empatií.

Proto okamžitě a bez přemýšlení klesla na kolena a posunula hlavu nebohého kovboje, aby spočinula v jejím klíně. "Potřebuje se nadechnout, to za prvé," zamumlala, když se otec vedle ní nahrbil. Něžně zatahala za hnědý šátek, který muži zakrýval nos a ústa, a zalapala po dechu, když otevřel oči a podíval se na ni.

Srdce Autumn Lakeové poskočilo - přeskočilo několik úderů -, když se zadívala do hlubokých modrých očí toho muže... Když se kovboj na Autumn ještě chvíli díval, usmál se a řekl: "Nebe má lepší anděly, než jsem čekal." Nebyla to však slova jeho rozjitřené mysli, která ji ohromila. Nebylo to ani tím, že si ten muž zjevně myslel, že je na prahu smrti nebo za ní.

Byl to pohled na jeho úsměv - jeho široký úsměv, jeho neobvykle bílé zuby - a víc než cokoli jiného to byly rozštěpy, které měl na každé tváři - ohromně přitažlivé dolíčky, které ten muž vlastnil - co Autumn vyrazilo dech a nechalo ji na něj zírat. Tenhle zraněný kovboj byl ohromně pohledný Byl prudce přitažlivý a Autumn si musela vnitřně šeptat, aby se nadechla...