Smrt

Recenze čtenářů

Kniha Todda Maye se zabývá tématem smrti a jejího vlivu na lidskou existenci a zdůrazňuje dualitu smyslu a nesmyslu. Ačkoli je kniha chválena pro svou filozofickou hloubku a osobní postřehy, mnozí recenzenti ji kritizují za to, že se opakuje a postrádá nové myšlenky, což pro některé vede k nudnému čtenářskému zážitku.

⬤ Podnětná témata o smrti a jejím vztahu k životu.
⬤ Poutavý styl psaní, který čerpá z osobních zkušeností a filozofických konceptů.
⬤ Přístupný i pro čtenáře, kteří se s filozofickými diskusemi teprve seznamují.
⬤ Pomáhá zpracovat zármutek a pochopit smrtelnost.

⬤ Opakující se obsah, který postrádá originalitu.
⬤ Někteří čtenáři považovali analýzu za neefektivní a styl psaní za těžkopádný.
⬤ Mnozí měli pocit, že kniha oproti očekávání nepřináší hluboké vhledy.
⬤ Některé recenze uváděly, že myšlenky mohly být zhuštěny do kratšího vyprávění.

(na základě 21 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Death

Obsah knihy:

Skutečnost, že zemřeme a že naše smrt může přijít kdykoli, prostupuje celým naším životem. Existuje mnoho způsobů, jak o smrti přemýšlet a jak se s ní vyrovnat. Mezi těmito způsoby je však značná část pokusů uniknout jejímu sevření.

Todd May se v této knize snaží postavit smrti v její síle. Zvažuje možnost, že naše smrtelná smrt je naším koncem, a ptá se, co to může znamenat pro naše žití. Jaké poučení si můžeme vzít z naší smrtelnosti? A jak bychom mohli žít jako bytosti, které umírají a které vědí, že zemřou?

V odpovědích na tyto otázky May spojuje dva odlišné pohledy na smrt. První z nich tvrdí, že smrt není zlem, nebo alespoň že nesmrtelnost by byla mnohem horší než umírání. Druhý zastává názor, že smrt je skutečně zlem a že této skutečnosti nelze uniknout. May ukazuje, že máme-li se smrtí žít, musíme tyto dva pohledy držet pohromadě. Jejich sblížení přináší krásu i tragiku našeho života, které jsou neoddělitelně spjaty. Na základě myšlenek mnoha filosofů a spisovatelů - starověkých i moderních - i vlastních zkušeností předkládá May zvláštní pohled na to, jak bychom mohli přemýšlet a hlavně žít svůj život s ohledem na nevyhnutelnost našeho umírání. Nakonec je podle něj třeba pochopit právě nepředvídatelnost našich životů, která se musí vtělit do hodin či let, jež každému z nás zbývají, abychom mohli prožít každý okamžik, jako by byl zároveň spojením s nejistou budoucností a zároveň možná jediným spojením, které nám zbývá.