Recenze čtenářů
Shrnutí:Antologie básní Arsenije Tarkovského přeložených do češtiny se setkala s různými ohlasy, přičemž mnozí vyzdvihují krásu a hloubku překladů, zatímco někteří kvalitu překladů kritizují.
Klady:Básně jsou popisovány jako emocionálně bohaté a hluboce dojemné. Překlady přiměřeně zprostředkovávají Tarkovského vášeň a citlivost a zpřístupňují básně širšímu publiku. Mnozí recenzenti vyzdvihují vynikající kvalitu překladů a hodnotu toho, že vedle sebe mají originální ruský text.
Zápory:Někteří čtenáři považují překlady za nedostatečné a zpochybňují rozhodnutí básně překládat. Pocity ohledně očekávání od obsahu se různí, někteří naznačují, že od sbírky očekávali více.
(na základě 7 hodnocení čtenářů)
Původní název:
I Burned at the Feast: Selected Poems of Arseny Tarkovsky
Obsah knihy:
Poezie. Film. Z ruštiny přeložili Philip Metres a Dimitri Psurtsev. Tarkovskij se tak zařadil po bok Mandelštama, Achmatovové a Brodského. Překlady Philipa Metrese a Dimitrije Psurceva - výstižné a aluzivní, palčivě přímé a přitom rozmáchlé, truchlivé a oslavné - jsou zázračné. --PEN/Heim citace.
Jak se překládá dílo ruského klasika Arsenije Tarkovského? Představte si, že se pokusíte přeložit Yeatse: rétorika vysokého stylu, intenzivní emoce, místní tonalita jazyka, komplikované historické pozadí, staré rovnítko básník vs. stát, tón něžné milostné lyriky, to vše se snoubí v jedno, vše je znamenité ve svém provedení - a vše je tak nemožné znovu přeložit. A přece se o to člověk pokouší. V případě Philipa Metrese a Dimitrije Psurceva se člověk snaží skvěle, s chutí, s vášní, s pozorností, která se podobá modlitbě, s uchem skutečných básníků. Výsledek? Vážnost a přímost Tarkovského tónu je do češtiny přenesena beze zbytku, je zde upřímná a bolestná, pronikavá a místy dokonce plachá, jako srnka, která se na vás dívá přímo, než se rozběhne. Tarkovského ambicí bylo hledat nás - ty, kteří žijí po něm - skrze zemi, skrze čas. V tomto brilantním překladu se mu to daří. --Ilja Kaminskij.
Arseniji Tarkovskému bylo v době ruské revoluce deset let a zemřel šest měsíců před otevřením Berlínské zdi. Svou kariéru strávil jako básník, který vytvářel elegantní a drsně niterné transfigurace prostého štěstí a čistého smutku, triumfy individuálního já proti brutální realitě každodenního života ve válečném a komunistickém Rusku. Prostřednictvím tohoto pečlivého překladu jeho díla se čtenáři setkají s metafyzickou komplexní poezií, zároveň palčivou i zádumčivou, velmi blízkou takovým velkým sovětským básníkům, jako byli Osip Mandelštam a Anna Achmatovová. Tarkovskij píše o zemi, kde "jsme kdysi dávno žili jako v hrobě, nepili jsme čaj", ale přesto se nám dařilo dělat "chleba z plevele", kde "modré nebe je mdlé", ale přesto dokáže být "vlhkou chůvou vážek a ptáků." - Michael Dumanis.
