Rozklad lži: esej Oscara Wildea zařazený do jeho sbírky esejů s názvem Intentions, vydané v roce 1891.

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

The Decay of Lying: an essay by Oscar Wilde included in his collection of essays titled Intentions, published in 1891.

Obsah knihy:

⬤ Rozklad lhaní: postřeh Oscar Wilde.

⬤ "The Decay of Lying - An Observation" je esej Oscara Wildea zařazená do jeho sbírky esejů s názvem Intentions, vydané v roce 1891. Jedná se o značně přepracovanou verzi článku, který poprvé vyšel v lednovém čísle časopisu The Nineteenth Century z roku 1889. Wilde esej předkládá v sokratovském dialogu s Vivianem a Cyrilem, dvěma postavami pojmenovanými podle jeho vlastních synů. Jejich rozhovor, ačkoli je hravý a rozmarný, prosazuje Wildeův názor, že romantismus má přednost před realismem. Vivian vypráví Cyrilovi o článku, který psal a který se jmenuje Rozklad lži: A Protest". Podle Viviana je úpadek Lži "jako umění, vědy a společenského potěšení" příčinou úpadku moderní literatury, která se příliš zabývá zobrazováním faktů a sociální reality. Píše, že "pokud se nepodaří něco udělat pro to, aby se zkontrolovalo nebo alespoň upravilo naše obludné uctívání faktů, stane se Umění neplodným a krása zmizí ze země". Vivian navíc obhajuje myšlenku, že Život napodobuje Umění mnohem více než naopak.

⬤ Příroda není podle něj o nic méně napodobeninou umění než život. Vivian také tvrdí, že Umění nikdy nereprezentuje dobu nebo místo: "Nejvyšší umění spíše odmítá břemeno lidského ducha..."). Rozvíjí se čistě po vlastní linii. Není symbolem žádné doby". Vivian tak obhajuje estetizmus a koncept "umění pro umění". Na Cyrilovo přání Vivian stručně shrnuje doktríny "nové estetiky" následujícími slovy: Umění nikdy nevyjadřuje nic jiného než sebe sama. Všechno špatné umění pochází z návratu k Životu a Přírodě a povyšuje je na ideály. Život napodobuje umění mnohem více než umění život.

⬤ Z toho vyplývá, že i vnější příroda napodobuje umění. Lhaní, vyprávění krásných nepravdivých věcí, je vlastním cílem Umění. Esej končí tím, že obě postavy jdou ven, jak Cyril na začátku eseje požádal Vivian. Vivian nakonec vyhoví a řekne, že "hlavním účelem" soumračné přírody může být "ilustrace citátů z básníků". jak upozorňuje Mich le Mendelssohn, "v době, kdy sociologie byla ještě v plenkách, psychologie ještě nebyla vědní disciplínou a teorie performativity byly ještě daleko, se Wildeův esej dotkl hluboké pravdy o lidském chování v sociálních situacích. Zákony etikety, jimiž se řídí zdvořilá společnost, byly ve skutečnosti maskou. Takt byl jen důmyslným uměním, jak vyvolat dojem.".