Římský legionář vs. galský válečník: 58-52 př. n. l.

Recenze čtenářů

Kniha Caesarovy galské války od Davida Campbella je oceňována pro poutavé vyprávění, podrobný rozbor bitev a použití různých zdrojů včetně ilustrací a map. Někteří recenzenti však knize vytýkají nedostatečnou hloubku a důkladnost a přirovnávají ji ke středoškolské úloze.

⬤ Dobře napsané a poutavé vyprávění
⬤ čerpá z různých římských pramenů a nedávné archeologie
⬤ poskytuje podrobný popis bitev
⬤ obsahuje dobové i moderní ilustrace, mapy a bitevní schémata
⬤ je dobře hodnoceno jako čtivý popis Caesarových tažení.

⬤ Kritizována pro nedostatek hloubky a důkladnosti
⬤ někteří recenzenti mají pocit, že připomíná povrchní středoškolskou práci
⬤ nedostatečný rozbor vybavení, organizace a taktiky
⬤ přehlíží zásadní odkazy a mapy
⬤ vnímána jako dobrý výchozí bod, ale ne komplexní.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Roman Legionary Vs Gallic Warrior: 58-52 BC

Obsah knihy:

Caesarova válečná mašinérie se střetne s obávanými galskými kmeny, čímž navždy změní charakter regionu a položí základy pro vznik Římské říše.

Po vzoru mnoha římských vojevůdců Caesar své domácí politické ambice zapisoval do krve a pokladů cizích zemí. Správcovství v Cisalpinské Galii mu poskytlo příležitost demonstrovat velikost svého charakteru římskému lidu prostřednictvím podmanění těch, kteří se nacházeli mimo hranice Říma. Skutečnost, že hlavní zprávu o následných válkách v Galii napsal sám Caesar - zdaleka nejpodrobnější dějiny tohoto tématu, o nichž každoročně vydával nové zprávy pro dychtivé domácí publikum -, není náhodná.

Římská armáda pozdní republiky se již dlouho strukturálně měnila a směřovala ke stálé dobrovolnické armádě, která měla být po staletí oporou nastupujícího císařství. Tato profesionální armáda, dobře vyzbrojená a vyzbrojená, byla vycvičena k činnosti v rámci samostatných legií, přičemž pomocné síly byly využívány v rolích, které legie postrádaly, jako například lehké jednotky nebo jízda. Římské legie byly v mnoha ohledech moderními vojenskými jednotkami, jejichž formace se řídily taktickými cíli a které držely pohromadě díky disciplíně, výcviku a společnému cíli.

Vojska galských kmenů byla z velké části lehce vyzbrojená a obrněná, s dobrou jízdou a zaslouženou pověstí krutosti. Jak se dalo očekávat od oblasti složené z různých kmenů s různými potřebami a zájmy, neexistovala shoda v tom, jak vést válku, ačkoli když se shromáždily velké armády, bylo to obvykle s jasným cílem dostat nepřítele na kolena v bitvě. Pro většinu Galů - a rozhodně pro vojenskou elitu kmenů - byla bitva příležitostí prokázat osobní odvahu a dovednosti a zvýšit své postavení v očích přátel i nepřátel.

Tato plně ilustrovaná studie zkoumá římská a galská vojska, která se utkala ve třech bitvách: Bibracte (58 př. n. l.), Sabis (57 př. n. l.) a Gergovia/Alesia (52 př. n. l.). Přestože se zvedli charismatičtí galští vůdci - zejména Dumnorix z rodu Aedui a později Vercingetorix z rodu Arverni - a ukázali se jako muži schopní dát dohromady síly, které měly šanci prověřit Caesarovy ambice tím nejkrvavějším způsobem, nestačilo by to. Caesarovi válka proti Galům poskytla obrovskou moc a odrazový můstek, který potřeboval k tomu, aby se Řím stal jeho vlastí, ačkoli jeho četní domácí nepřátelé mu měli zajistit, že se z úspěchu nebude dlouho radovat.