Původní název:
The Right to Higher Education: A Political Theory
Obsah knihy:
Mnozí se domnívají, že právo na vzdělání končí absolvováním střední školy a že vysokoškolské vzdělání je luxusní záležitostí. Rozhovor o vzdělání se citelně změní, jakmile se zaměříme na vysokoškolské vzdělání, a nikoli na vzdělání, o němž si obvykle myslíme, že občanům náleží v dětství a dospívání. Více se mluví o soutěži o místa na vysokých školách, standardizovaných testech a elitním přijímacím řízení. Rozebíráme rozdíly mezi přínosem vzdělání pro jednotlivce a zátěží, kterou představuje veřejná finanční podpora takového vzdělání. Přechod od poskytování vzdělání dětem k poskytování vzdělání dospělým znamená znepokojivou proměnu této veřejné diskuse: od diskuse o tom, jak může zlepšit život všech jednotlivců, k diskusi, která se zabývá spravedlností, soutěží, zásluhami, osobní odpovědností a rozdělením výhod a břemen. Problémy statusu, stratifikace a selektivity zachycují stejnou, ne-li větší část našeho.
Pozornost než otázce, čeho by měly vysokoškolské instituce dosáhnout. Ale proč by to mělo být tak odlišné, když to není o nic méně podstatné? Získání vysokoškolského vzdělání může změnit běh života člověka a poskytnout mu rozsáhlé možnosti, ke kterým by se jinak nedostal - pro mnohé je totiž nezbytným předpokladem k naplnění osobních a profesních cílů, nebo dokonce k tomu, aby se mohl jen uživit. Přesto se téměř vždy považuje za privilegium, nikoliv za právo - a za toto privilegium mnozí platí roky nebo dokonce desetiletí po skončení studia. Naše systémy vysokoškolského vzdělávání jsou postaveny na předpokladu, že to vše je tak, jak má být: že pokračování ve vysokoškolském vzdělávání je volba, kterou někteří lidé učiní, ale ne něco, na co mají všichni právo.
Christopher Martin tento názor staví na hlavu a tvrdí, že vysokoškolské vzdělání je ve skutečnosti bezpodmínečným a absolutním právem všech občanů ve svobodné a otevřené společnosti. Jak tvrdí, bližší pohled na hodnotu vzdělání ve svobodné a otevřené společnosti odhaluje, že mnoho problémů, které dnes vidíme ve vysokoškolském vzdělávání, lze přičíst tomu, že vysokoškolské vzdělání nebylo uznáno jako právo jednotlivce. S využitím konceptů a myšlenek liberální politické filozofie Martin ukazuje, že přístup ke vzdělávacím statkům hraje klíčovou roli v pomoci občanům realizovat jejich cíle, které si sami stanovili. Vysokoškolské vzdělání by mělo být chápáno jako základní společenská instituce odpovědná za zajištění přístupu všech občanů k těmto statkům.
Nezbytná náprava je podle Martina jednoduchá: musíme přestat přidělovat vysokoškolské vzdělání některým a přidělit ho všem, kteří se rozhodnou o něj usilovat. Jedinou kvalifikací by měla být připravenost a ochota učit se. Vysokoškolské vzdělání by mělo nabízet příležitosti, které využijí občané s různými zájmy a životními cíli. Jeho základním morálním cílem by mělo být pomáhat občanům všech vrstev žít lepší a svobodnější život.
