Poznámky o demokracii

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují břitký vtip H. L. Menckena a jeho pronikavou kritiku demokracie a oceňují jeho schopnost odhalovat nedostatky povrchního politického diskurzu. Čtenáři oceňují jeho pronikavou analýzu a slovník, někteří však mají pocit, že kniha postrádá ucelenou tezi a pro někoho může být náročná kvůli své složitosti.

Pronikavý a podnětný pohled, břitký vtip, inteligentní analýza, odhaluje nedostatky politického diskurzu, nadčasové postřehy, skvělá slovní zásoba.

Možná chybí ucelená teze, pro čtenáře bez silné slovní zásoby může být náročná, některé výtky k tomu, že kniha je dotiskem.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Notes On Democracy

Obsah knihy:

POZNÁMKY O DEMOKRACII H. L. MENCKEN JONATHAN. Obsah zahrnuje: I DEMOKRATICKÝ ČLOVĚK 1 JEHO VYSTUPOVÁNÍ VE SVĚTĚ 9 2 VARIETY HOMO SAPIENS 15 3 NOVÁ PSYCHOLOGIE 21 POLITIKA PODLE DEMOKRACIE 29 5 ROLE HORMONŮ 35 6 ENVIE JAKO FILOSOFIE 42 Jx SVOBODA A DEMOKRATICKÝ ČLOVĚK 51 ÚČINKY NA POKROK 58 9 VĚČNÝ DAV 7 2 II DEMOKRATICKÝ STÁT 1 DVA DRUHY DEMOKRACIE 79 2 LIDOVÁ VŮLE 85 3 NEPROPORCIONÁLNÍ ZASTOUPENÍ 97 4 POLITIK V DEMOKRACII 1 07 5 UTOPIE 115 6 PŘÍLEŽITOSTNÁ VÝJIMKA 124 7 TVŮRCE ZÁKONŮ 131 8 ODMĚNY ZA CTNOST 139 9 POZNÁMKA POD ČAROU O CHROMÝCH KACHNÁCH 148 5 OBSAH STRANA III DEMOKRACIE A SVOBODA 1 VŮLE K MÍRU 157 2 DEMOKRAT JAKO MORALISTA 1 62 3 KDE PURITANISMUS ZKLAMAL 1 77 4 KORUPCE PODLE DEMOKRACIE 187 IV KÓDA 1 BUDOUCNOST DEMOKRACIE 2O7 2 POSLEDNÍ SLOVA 2l8. DEMOKRATICKÝ ČLOVĚK: JEHO PODOBA VE SVĚTĚ. DEMOKRACIE přišla do západního světa za zvuků líbezné, tiché hudby. Na počátku nebylo žádné drsné řvaní zdola, bylo slyšet jen tupé cvrlikání shora. Demokratický člověk tak začínal jako ideální bytost, plná nevýslovných ctností a romantických křivd, zkrátka jako Rous Seaus ušlechtilý divoch v haleně a džberu, vyvedený z tropické divočiny, aby zahanbil pány a vládce civilizovaných zemí. Tato skutečnost má dodnes významné důsledky.

Stejně jako v osmnáctém století je i dnes nemožné oddělit demokratickou myšlenku od teorie, že v člověku na dně žebříčku je mystická zásluha, esoterická a nezměnitelná správnost - že méněcennost se jakýmsi zvláštním kouzlem stává jakousi nadřazeností - ne, nadřazeností nadřazeností. Všude na světě, s výjimkou těch, kde je osvícenost moderní doby přiznaně v přechodném zatmění, se směřuje k úplnějšímu a láskyplnějšímu zrovnoprávnění nižších vrstev. Tam dole, jak slyšíme, leží hluboký, neomezený rezervoár spravedlnosti a moudrosti, neznečištěný zkažeností privilegií. To, co mate státníky, vyřeší lid, a to okamžitě a jakousi serafínskou intuicí. Jejich touhy jsou čisté oni jediní jsou schopni dokonalého vlastenectví v nich je jediná naděje na mír a štěstí na tomto lugubriózním bále. Lékem na zlo demokracie je více demokracie Tato představa, jak naznačuji, vznikla v poetické fantazii pánů z vyšších pater - sentimentalistů, kteří, když ke svému trápení zpozorovali, že osel je přetížený, navrhli reformovat trans port tím, že ho naloží do vozu. V žilách jim koloval zatuchlý chriseovský bilge, ačkoli mnozí z nich si, jak už to tak bývá, pohrávali s tím, čemu se dnes říká modernismus.

Byli to přímí předchůdci dnešních sacharidových liberálů, kteří stále ještě pronášejí své otřepané fráze a sní své předpotopní sny. Nenacházím žádný záznam o tom, že by tyto fráze zpočátku udělaly velký dojem na skutečné objekty jejich rétoriky. Zdá se, ţe raný demokratický člověk věnoval demokratickému ideálu jen málo pozornosti a ještě méně úcty. To, co chtěl, bylo něco konkrétního a vysoce materialistického - více jídla, méně práce, vyšší mzdy, nižší daně. Neměl žádnou zjevnou víru v akroamatickou ctnost své vlastní třídy a už vůbec ne v její schopnost vládnout. Jeho cílem nebylo vyhubit barona, ale jednoduše ho přivést zpět k řádnému výkonu baronské činnosti. Když se divokou střelbou, která přirozeně provází všechna davová hnutí, náhodou podařilo dosáhnout prvního cíle a muži z davu si začali osvojovat baronské manýry, dav sám o nich rychle projevil své mínění tím, že je úmyslně a vážně zmasakroval. Jakmile byly štiky venku, bylo vskutku mnohem nebezpečnější být tribunem lidu než ozdobou starých pořádků...