Kniha předmluv

Recenze čtenářů

V recenzích se odráží hluboká úcta ke stylu psaní a postřehům H. L. Menckena, přičemž se vyzdvihuje jak poutavost jeho esejů, tak dobový kontext jeho témat. Recenzenti si povšimli Menckenova jedinečného hlasu a upřímnosti, ačkoli někteří považovali některé části obsahu za náročné nebo dnes méně aktuální.

⬤ Poutavé a čtivé dílo
⬤ jedinečný styl prózy
⬤ pronikavá kritika literatury
⬤ upřímný a otevřený materiál
⬤ podněcuje zájem o další autory.

⬤ Zastaralá témata a náměty, které nemusí rezonovat s moderními čtenáři
⬤ některým připadal obsah depresivní nebo náročný
⬤ potenciálně odrazující pro čtenáře, kteří se zajímají spíše o žánrovou literaturu, jako jsou detektivní romány.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A Book of Prefaces

Obsah knihy:

Kniha předmluv je sbírka esejů H. L. Menckena z roku 1917, v níž kritizuje americkou kulturu, autory a hnutí. Mencken toto dílo označil za "mou) nejdůležitější knihu z hlediska jejího vlivu na mou profesní kariéru". Ve skutečnosti byla kniha považována za natolik vitální, že se Menckenův blízký přítel Alfred Knopf obával jejího vydání kvůli masivnímu nárůstu patriotismu během první světové války v Americe.

Kniha měla osmdesát stran a byla rozdělena do čtyř esejů. První tři se týkaly konkrétních spisovatelů: Theodore Dreiser, Joseph Conrad a James Gibbons Huneker.

Ale asi nejdůležitější a rozhodně nejvstřícnější esej nesl název "Puritanismus jako literární síla", během něhož tvrdil, že William Dean Howells, Henry James a Mark Twain byli oběťmi puritánského ducha.

"Puritánský naprostý nedostatek estetického cítění, jeho nedůvěra ke všem romantickým citům, jeho nesrovnatelná nesnášenlivost vůči opozici, jeho nezlomná víra ve vlastní bezútěšné a omezené názory, jeho divoká krutost útoků, jeho touha po neúprosném a barbarském pronásledování - to vše zatížilo výměnu myšlenek ve Spojených státech téměř nesnesitelnou zátěží." (s. 1).

Mencken kritizoval puritánství již mnoho let a slavně ho charakterizoval jako "strašidelný strach, že by někdo někde mohl být šťastný", ale během první světové války se jeho kritika stávala stále otevřenější, částečně kvůli rostoucí vlně prohibice.

Menckenova kniha podnítila fantazii slavného amerického spisovatele. Richard Wright jako teenager, který na počátku dvacátých let poprvé vstoupil do světa čtení a knih, našel literární inspiraci v Knize předmluv.

Ohlasy na Menckenovu knihu byly obecně nevalné, ale někteří obhájci americké kultury ji kritizovali obzvlášť otevřeně - především Stuart Sherman, profesor na Illinoiské univerzitě (Sherman byl v knize Předmluvy osobně napaden). Podle Shermana:

" Mencken) vyskočí ze sedla s blýskající se šavlí, ustájí koně v kostele, zastřelí kněze, pověsí tři profesory, vyžene Akademii, zapálí knihovnu a univerzitu a uprostřed kouřícího popela postaví novou kritickou školu na moderních německých principech." (pozn. překl.).

K dalším významným kritikům patřili Paul Elmer More a Irving Babbitt, i když ani jeden z nich nebyl tak vitální jako Sherman.

Podle Menckena byla Shermanova recenze "mistrovským odhalením toho, co se děje v puritánské mysli, a zejména jejího maniakálního strachu z Němců".

"Prokletím kritiky v Americe je pekelné blábolení třetiřadých univerzitních profesorů... Kniha předmluv) otřásla profesory tak, jako nikdy předtím". (wikipedia.org)