Potravinová bezpečnost v Íránu: Edareh-ye Arzaq, 1910-1935

Původní název:

Food Security in Iran: Edareh-ye Arzaq, 1910-1935

Obsah knihy:

Až do nedávné doby se Írán pravidelně potýkal s místními nebo celostátními hladomory. Různé vlády až do druhého desetiletí dvacátého století neměly žádnou politiku ani institucionální opatření pro řešení umělého či neumělého nedostatku obilí a následných hladomorů.

Ve vážných případech hladomoru mohly vlády dočasně zasáhnout na trhu, ale obvykle přenechávaly péči o hladovějící soukromé filantropii. Toto soukromé úsilí bylo v porovnání s potřebami vždy nedostatečné. Ačkoli již dříve existovaly náhodné snahy, teprve od roku 1918 se začalo s trvalejšími a strukturálními aktivními opatřeními, která měla hladomoru spíše předcházet než s ním bojovat.

Vytvoření Edareh-ye arzaq neboli Alimentační služby v Teheránu a Tabrízu, která měla zajistit potravinovou bezpečnost, zachránilo v následujících letech tisíce životů. Navzdory tomuto výsledku je její činnost téměř zcela ignorována; o její činnosti neexistuje ani článek v encyklopedii.

Willem Floor v této studii pojednává o počátečních snahách o boj proti hladomoru i o počátcích cílenějšího a strukturálnějšího přístupu, který vyvinul Lambert Molitor v Tabrízu v letech 1917-18, a o jeho uplatňování v Teheránu od roku 1918. Zatímco v Tabrízu se po roce 1918 jednalo o reaktivní přístup, v Teheránu byl vypracován proaktivní program, který se od roku 1922 stal součástí úkolů Millspaughovy mise.

V letech 1926-27 dokonce existoval kvazi-národní program potravinového zabezpečení. Po Millspaughově odchodu v roce 1927 se potravinové zabezpečení Teheránu stalo výhradně íránskou záležitostí, která byla od roku 1935 převedena z Alimentační služby na státní společnost, která měla národní odpovědnost za potravinové zabezpečení.