Populistické pokušení: Ekonomická nespokojenost a politická reakce v moderní éře

Recenze čtenářů

Barry Eichengreen se ve své knize zabývá historickým i současným vzestupem populismu ve Spojených státech a v Evropě a rozebírá jeho příčiny, důsledky a možná řešení. Autor analyzuje socioekonomické podmínky, které podporují populismus, a představuje jej jako rozdělující sílu, kterou je třeba řešit komplexními ekonomickými a politickými reformami.

Kniha je oceňována pro svou podnětnost, čtivost a aktuálnost. Eichengreen nabízí důkladný historický pohled na populismus a spojuje jej se současnou analýzou. Čtenáři oceňují informativní obsah, autorovo uchopení tématu a poutavou definici populismu. Mnozí ji považují za pronikavou a relevantní pro pochopení současné politické krajiny.

Kritici poukazují na občasnou stranickost a nesourodé uspořádání knihy a označují ji spíše za sbírku esejů než za ucelené vyprávění. Někteří považovali obsah za suchý, hutný nebo nudný, nedostatečně poutavý pro čtenáře, kteří se ještě nevyznají v hospodářských dějinách. Objevily se stížnosti na faktické nepřesnosti a přílišné spoléhání na stranické pohledy.

(na základě 16 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Populist Temptation: Economic Grievance and Political Reaction in the Modern Era

Obsah knihy:

Pravicový i levicový populismus se šíří jako požár po celé Evropě a Spojených státech a proniká i do dalších částí světa. Zjednodušeně řečeno, populismus je politická ideologie, která hanobí elity, menšiny a cizince a zároveň vyzdvihuje „lid“. Svého apogea dosáhl ve Spojených státech se zvolením Donalda Trumpa, ale v Evropě se prosazuje již od velké recese a uprchlické krize. Nyní vidíme vzestup vůdců s populistickými tendencemi všude od Brazílie po Turecko.

V knize Populistické pokušení Barry Eichengreen zasazuje toto globální oživení populismu do historického kontextu. Poznamenává, že populistům se vždy dařilo v dobách špatných hospodářských výsledků. Populismus se živí rostoucí nerovností, která rozšiřuje řady těch, kteří zůstávají pozadu, a vyvolává nespokojenost s ekonomickým statusem quo. Reaguje na rychlé ekonomické změny, které zvyšují nejistotu.

Eichengreen ukazuje, že tento ekonomický vývoj vyvolává populistické reakce, když zdůrazňuje rozdílné zájmy lidu a elit. Příkladem jsou bankovní a finanční krize: finančníci, kteří jsou původci těchto krizí, jsou členy elity a jsou považováni za ty, kteří profitují na úkor lidu.

Populismus je však také protestem proti upadajícímu vlivu tradic, víry a společenství kdysi dominantních skupin. Je to reakce na výzvu, kterou představují přistěhovalci a menšiny pro lid jako homogenní, jasně definovanou entitu. Populisté využívající těchto pocitů se odvolávají na slavnou, mytologizovanou minulost zakotvenou v kolektivních tradicích oné kdysi dominantní většiny. Odvolávají se na nacionalismus a kritizují politiky, kteří se hlásí k rozmanitosti, otevřeným hranicím a rovným právům. Populismus má zvláštní přitažlivost, jak ukazuje Eichengreen, když se tyto politiky identity a ekonomické stížnosti spojí.

Na tyto problémy neexistuje žádné zázračné řešení, ale Eichengreen poukazuje na východisko: posílení politik sociálního státu, které umožňují větší rovnost příležitostí a sociální soudržnost. Srovnává Evropu se Spojenými státy a ukazuje, že americký nesourodý sociální stát je hůře vybaven k tomu, aby se vypořádal s důsledky globalizace a technických změn a s rostoucí vzdáleností mezi sociálními skupinami. Tuto skutečnost bude těžké změnit, protože omezený americký sociální stát odráží historicky zakořeněnou nedůvěru země vůči velké vládě. Eichengreen proto dochází k závěru, že právě ve Spojených státech je siréna populismu nejlákavější - a nejnebezpečnější.