Globální nerovnováhy a poučení z Bretton Woods

Recenze čtenářů

Eichengreenova kniha představuje historickou a empirickou analýzu globálních nerovnováh v kontextu brettonwoodského systému. Někteří autoři ji chválí pro její srozumitelnost a hloubku, zároveň ji však kritizují za příliš akademický a zastaralý přístup, který postrádá zapojení do nedávného ekonomického vývoje.

⬤ Jasná a stručná analýza složitých ekonomických témat.
⬤ Vynikající historicko-empirický přístup poskytující kontext k současné ekonomické situaci.
⬤ Poutavé pro čtenáře s dobrou znalostí mezinárodní měnové teorie.
⬤ Pádné argumenty týkající se deficitu běžného účtu USA ve srovnání s historickými souvislostmi.

⬤ Neaktuální, protože nezahrnuje nedávný měnový vývoj od vydání v roce 2007.
⬤ Příliš akademická a pro některé čtenáře, zejména pro ty, kteří nejsou s danou problematikou obeznámeni, možná nudná.
⬤ Chybí podrobné vysvětlení složitých rovnic.
⬤ Upřednostňuje poznámky pod čarou před poznámkami na konci, což někteří považují za rušivé.

(na základě 8 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Global Imbalances and the Lessons of Bretton Woods

Obsah knihy:

Proč je současný mezinárodní finanční systém podobný brettonwoodskému, který se vyznačuje velkými deficity běžného účtu v centrální zemi, tedy ve Spojených státech, a masivní akumulací rezerv na periferii, neudržitelný.

V knize Global Imbalances and the Lessons of Bretton Woods (Globální nerovnováhy a poučení z Bretton Woods) Barry Eichengreen polemizuje s tvrzením, že dnešní mezinárodní finanční systém je do značné míry analogický brettonwoodskému systému z let 1958 až 1973. Tehdy, stejně jako dnes, Spojené státy vykazovaly deficity platební bilance, poskytovaly ostatním zemím mezinárodní rezervy a fungovaly jako exportní trh poslední instance pro zbytek světa. Tehdy, stejně jako nyní, pokračuje příběh, se ostatní země zdráhaly revalvovat své měny z obavy, že se jejich exportem tažený růst zpomalí a že utrpí kapitálové ztráty ze svých devizových rezerv. Eichengreen v odpovědi tvrdí, že síla historických analogií nespočívá pouze v hledání paralel, ale i ve zdůrazňování rozdílů, a ve struktuře dnešní světové ekonomiky nachází důležité rozdíly. Tyto rozdíly podle jeho závěru znamenají, že současná konstelace směnných kurzů a platebních nerovnováh pravděpodobně nevydrží tak dlouho jako původní brettonwoodský systém.

Dvěma nejvýraznějšími rozdíly jsou dvojí schodek a nízká míra úspor Spojených států, které nevěstí nic dobrého pro udržitelnost mezinárodního postavení země. Tyto rozdíly podle jeho závěru znamenají, že současná konstelace směnných kurzů a platebních nerovnováh pravděpodobně nevydrží tak dlouho jako původní brettonwoodský systém. Po identifikaci těchto rozdílů se Eichengreen podrobně věnuje zlatému poolu, mechanismu, jehož prostřednictvím se evropské centrální banky snažily v 60. letech 20. století podpořit dolar. Ukazuje, že Pool byl křehký a krátkodobý, což nevěstí nic dobrého pro dnešní kolektivní snahy asijských centrálních bank omezit diverzifikaci rezerv a podpořit dolar. Studuje odchod Japonska od vázaného kurzu dolaru v roce 1971 a vyvozuje z toho poučení pro přechod Číny k větší flexibilitě směnného kurzu. Dále se zabývá historií konkurence rezervních měn a ptá se, zda z ní plyne poučení pro to, zda je dolar předurčen k tomu, aby ztratil své postavení hlavní mezinárodní měny ve prospěch eura nebo dokonce čínského renminbi.