Evropské hospodářství od roku 1945: Koordinovaný kapitalismus a další

Recenze čtenářů

Kniha komplexně zkoumá evropskou ekonomiku od roku 1945 do roku 2007, srovnává ji s ekonomikou USA a poskytuje pohled na vývoj EU. Ačkoli je kniha dobře zpracovaná a přínosná pro akademické účely, verze pro Kindle je špatně formátovaná, což některým uživatelům snižuje zážitek ze čtení.

Komplexní pokrytí evropské ekonomiky, zasvěcené srovnání ekonomik USA a EU, dobře napsané, vynikající syntéza moderních vědeckých poznatků, informativní pro akademické studium, cenná bibliografie, vhodné jako učebnice politické ekonomie.

Špatné formátování ve verzi pro Kindle (faksimile není dynamické), pro ty, kteří se dobře neorientují v ekonomických pojmech, může být těžké čtení, někteří čtenáři si ji bez silného ekonomického zázemí obtížně vychutnali.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The European Economy Since 1945: Coordinated Capitalism and Beyond

Obsah knihy:

V roce 1945 mnoho Evropanů stále ještě topilo uhlím, jídlo chladilo ledem a nemělo vnitřní vodovod. Dnes se situace sotva může lišit. Ve druhé polovině dvacátého století se kupní síla průměrného Evropana ztrojnásobila, zatímco pracovní doba se snížila o třetinu. Kniha Evropské hospodářství od roku 1945 je rozsáhlým, přístupným a přímým popisem mimořádného vývoje evropského hospodářství od konce druhé světové války. Barry Eichengreen tvrdí, že historie kontinentu byla pro jeho hospodářskou výkonnost rozhodující a že tomu tak bude i v budoucnu.

Eichengreen zpochybňuje standardní názory, že za úspěchem poválečné Evropy stojí základní ekonomické síly, a ukazuje, že zejména západní Evropa zdědila soubor institucí, které se mimořádně dobře hodily k ekonomickým podmínkám, jež zde panovaly téměř tři desetiletí. Hospodářskému růstu napomáhaly solidární odbory, soudržné svazy zaměstnavatelů a vlády, které usilovaly o růst - to vše je dědictvím dřívější evropské historie. Tyto instituce například společně mobilizovaly úspory, financovaly investice a stabilizovaly mzdy.

Toto dědictví ekonomických a sociálních institucí, které bylo řešením přibližně do roku 1973, kdy Evropa musela přejít od růstu založeného na brutálních investicích a získávání známých technologií k růstu založenému na vyšší efektivitě a inovacích, se však stalo problémem.

Klíčovou otázkou do budoucna tedy je, zda Evropa a její jednotlivé státy nyní dokážou přizpůsobit své instituce potřebám globalizované znalostní ekonomiky a zda přitom bude svébytná historie kontinentu překážkou, nebo přínosem.

-- „Volba“.