Pojednání o lidské přirozenosti

Recenze čtenářů

Celkově je Pojednání o lidské přirozenosti Davida Huma oceňováno pro svou srozumitelnost, stručnost a hluboký vhled do filozofie, díky čemuž je pro čtenáře přístupné a příjemné. Mnohé recenze však upozorňují na problémy některých vydání, zejména pokud jde o fyzickou kvalitu a chyby ve formátování.

⬤ Hume píše srozumitelně a přístupně, což usnadňuje pochopení složitých filozofických pojmů.
⬤ Obsah je považován za zásadní pro pochopení filozofických myšlenek, které ovlivňují moderní myšlení.
⬤ Některá vydání, zejména oxfordské vydání, nabízejí obsáhlé komentáře a poznámky, které umocňují zážitek z četby.
⬤ Humeův vtip a šarm činí text poutavým.

⬤ Různá vydání trpí problémy s fyzickou kvalitou, včetně slabé vazby a špatného formátování.
⬤ Některé verze pro Kindle obsahují chyby v přepisu, které znesnadňují čtení.
⬤ Některá vydání postrádají nezbytné doplňkové materiály, jako jsou úvody nebo poznámky, které jsou pro studenty důležité.

(na základě 72 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A Treatise of Human Nature

Obsah knihy:

Pojednání o lidské přirozenosti (1739-40) je kniha skotského filozofa Davida Huma, která je mnohými považována za jeho nejvýznamnější dílo a za jedno z nejvlivnějších děl v dějinách filozofie. Pojednání je klasickým vyjádřením filozofického empirismu, skepticismu a naturalismu. V úvodu Hume předkládá myšlenku postavit veškerou vědu a filozofii na nový základ: totiž na empirické zkoumání lidské přirozenosti. Pod dojmem úspěchů Isaaca Newtona ve fyzikálních vědách se Hume snažil zavést stejnou experimentální metodu uvažování do studia lidské psychologie s cílem odhalit "rozsah a sílu lidského chápání". Proti filozofickým racionalistům Hume argumentuje, že lidské chování řídí spíše vášeň než rozum. Uvádí slavný problém indukce a tvrdí, že induktivní uvažování a naše přesvědčení o příčině a následku nelze zdůvodnit rozumem; místo toho je naše víra v indukci a kauzalitu výsledkem mentálního zvyku a obyčeje. Hume obhajuje sentimentalistický výklad morálky, tvrdí, že etika je založena spíše na citech a vášních než na rozumu, a slavně prohlašuje, že "rozum je a měl by být pouze otrokem vášní". Hume také nabízí skeptickou teorii osobní identity a kompatibilistický popis svobodné vůle.

Současní filosofové o Humovi napsali, že "žádný člověk neovlivnil dějiny filosofie hlouběji a znepokojivěji", 2) a že Humovo pojednání je "základním dokumentem kognitivní vědy" 3) a "nejvýznamnějším filosofickým dílem napsaným v angličtině". S tím však tehdejší britská veřejnost nesouhlasila a nakonec s tím nesouhlasil ani sám Hume, který materiál přepracoval v dílech An Enquiry Concerning Human Understanding (1748) a An Enquiry Concerning the Principles of Morals (1751). V autorském úvodu k prvnímu z nich Hume napsal:

"Většina principů a úvah obsažených v tomto svazku byla publikována ve třísvazkovém díle nazvaném Pojednání o lidské přirozenosti, které autor plánoval ještě před odchodem z koleje a které napsal a vydal nedlouho poté. Protože však neshledal dílo úspěšným, uvědomil si, že udělal chybu, když se dal do tisku příliš brzy, a odlil je celé znovu v následujících dílech, kde jsou, jak doufá, napraveny některé nedbalosti v jeho dřívějších úvahách a další ve vyjadřování. Přesto se několik autorů, kteří poctili autorovu Filosofii odpověďmi, postaralo o to, aby všechny své baterie namířili proti tomuto mladistvému dílu, které autor nikdy neuznal, a postihli triumf v jakýchkoli výhodách, které, jak se domnívali, nad ním získali: Tento postup je v rozporu se všemi pravidly upřímnosti a poctivého jednání a je silným příkladem polemických triků, které si fanatická horlivost myslí, že je oprávněna používat. Od nynějška si autor přeje, aby následující díly byly považovány za jediné, které obsahují jeho filosofické názory a zásady.".