Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Ritchieho Robertsona „Osvícenství“ je komplexním průzkumem intelektuálních hnutí v letech 1680 až 1790, který kombinuje historické vyprávění s tematickými diskusemi. Kniha je chválena pro svou hloubku, srozumitelnost a poutavý styl psaní, ale čelí také kritice týkající se její délky, určitého zjednodušení a autorova přístupu k některým tématům, včetně křesťanské teologie.
Klady:Kniha je vysoce informativní a nabízí bohaté porozumění osvícenství, vyznačuje se jasnou a poutavou prózou. Mnozí čtenáři ji považovali za radost číst a chválili její důkladný výzkum, tematickou šíři a schopnost osvětlit důležité historické koncepty. Je vnímána jako cenný zdroj informací pro pochopení daného období a jeho významu v dnešní době.
Zápory:Několik recenzí upozornilo na značnou délku knihy jako na problém, přičemž některé části považovaly za nudné nebo příliš podrobné. Objevují se výtky týkající se autorova přílišného zjednodušení složitých témat a některých vnímaných nedostatků hloubky v diskusích o křesťanské teologii. Několik čtenářů také mělo pocit, že psaní může občas působit nesouvisle nebo se příliš spoléhat na citáty.
(na základě 58 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Enlightenment: The Pursuit of Happiness, 1680-1790
Obsah knihy:
Tato velkolepá historie - která se jistě stane rozhodujícím dílem na toto téma - ukazuje osvícenství jako období, které se nezabývalo pouze racionálními důvody a rozumem, ale spíše hledáním praktických prostředků k dosažení většího lidského štěstí.
Osvícenství, jedno z formativních období evropských a světových dějin, je pramenem moderních sekulárních západních hodnot: náboženské tolerance, svobody myšlení, slova a tisku, racionality a argumentace založené na důkazech. Proč je však i více než tři sta let po svém vzniku osvícenství tak hluboce nepochopeno jako kontroverzní, jako výraz bezduché vypočítavosti? Odpověď může spočívat v tom, že jsme v mimořádné míře přijali popis osvícenství, který podali jeho konzervativní nepřátelé. Ritchie Robertson se vrací do „dlouhého osmnáctého století“, přibližně od roku 1680 do roku 1790, aby odhalil, o co v tomto tolik diskutovaném období skutečně šlo.
Každý popis osvícenství musí být z velké části dějinami idejí. Robertson však tvrdí, že se nejedná pouze o filozofické hnutí; v době osvícenství byla vydána Encyklopedie, která je nejen historickým a filozofickým kompendiem, ale také ilustrovaným průvodcem po nejrůznějších soudobých strojích, řemeslech a živnostech, jejichž cílem bylo bezprostředně a prakticky zlepšit život lidí. Robertson se věnuje kronice kampaní, které některé osvícenské osobnosti vedly proti konkrétním nešvarům, jako byl trest smrti, soudní mučení, nevolnictví a čarodějnické procesy, a představuje zkušenosti významných osobností, jako byli Voltaire a Diderot, s obyčejnými lidmi, kteří tento výjimečný okamžik prožívali. Robertson věnuje náležitou pozornost filozofickým a teologickým debatám, ale věnuje se také literatuře, hudbě a výtvarnému umění jako významným prostředkům zprostředkování osvícenských myšlenek.
Robertson se snaží korigovat jednostranné názory na osvícenství a nakonec předkládá své vlastní. Neredukuje toto transformační období na formuli, ale naopak tvrdí, že osvícenství bylo skutečně pokusem o zvýšení lidského štěstí a o tvrzení, že štěstí je možné na tomto světě, aniž by bylo třeba kompenzovat víru v lepší svět za hrobem.
