Osvětlená nora: Deník ze sanatoria

Původní název:

The Illuminated Burrow: A Sanatorium Journal

Obsah knihy:

Max Blecher začal psát Osvětlenou noru v roce 1937 a pracoval na ní až do své smrti na jaře následujícího roku, ale její úplná verze vyšla až posmrtně v roce 1971. Byl to závěrečný „román“ z trilogie, kterou lze nazvat Dobrodružství v bezprostřední irealitě a Zjizvená srdce, a podobně jako ty připomíná svým imaginativním zkreslením skutečných zážitků Bruna Schulze i surrealistickou autofikci André Bretona a Michela Leirise. V sanatoriu, kde se Blecher léčil z tuberkulózy páteře, je zdánlivý vypravěč nucen konfrontovat se s mocí a omezeními paměti, když se pokouší zachytit poslední okamžiky života, které procházejí „jako popel... sítem“, poslední snahu o znovuzískání krásy dnů strávených na hranici mezi bděním a sněním, setkáváním se s podivuhodným uvnitř i vně zdí sanatoria, uvnitř i vně vlastního těla. S úbytkem fyzických sil a trvalým upoutáním na lůžko se vypravěčův život stěhuje do jeho vnitřního vědomí, do „osvětlené nory“, kde je realita k nerozeznání od fantazie, kde se surreálné a všední plynule spojuje a vyvolává obavy a fascinace vyvolané živoucím světem, který se postupně vytrácí.

Blecher jednou vysvětlil svou metodu:

Mým ideálem psaní by bylo přenést do literatury vysoké napětí, které se objevuje na obrazech Salvadora Dalího. Této chladné demence, dokonale čitelné a podstatné, bych chtěl dosáhnout. Exploze, které se odehrávají mezi stěnami místnosti, a ne na dálku mezi chimérickými a abstraktními kontinenty..... Surrealismus by měl bolet jako hluboká rána.