Osobní jistota: O cestě, pravdě a životě: Zákon a poselství: poselství a poselství: o cestě, pravdě a životě

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 3 hlasů.

Původní název:

Personal Certainty: On the Way, the Truth, and the Life

Obsah knihy:

Na svátek Nanebevzetí Panny Marie v roce 1956 začal Valentin Tomberg pracovat na dosud nepublikovaném textu, který čtenářům předkládáme v této knize. Tento text, napsaný v druhé polovině jeho života (zhruba deset let po jeho konverzi ke katolicismu), dokumentuje zásadní, přechodnou etapu ve vývoji jeho díla. Tomberg zde podává zprávu o tom, nakolik a jakým způsobem si může být skutečně jistý ve věcech týkajících se velkých otázek, před nimiž lidstvo stojí. Chtěl objevit a stanovit metodu, pomocí níž by i ostatní hledající mohli dospět k autentické jistotě ohledně velkých otázek.

Osobní jistota mi připadá jako dílo obdivuhodné zralosti, pokory, struktury a vhledu. Mapuje osnovu tvorby člověka, kterou vyžaduje a kterou obývá specifický spisovatel s dokonalými zásluhami a jedinečným osudem. Tomberg důsledně postupoval vpřed - vyvíjel se - skrze vnitřní i vnější zkušenost války a převratu, turbulence a koncentrace, migrace a volby, ideálů a možností, naděje a zklamání, pravdy a klamu, síly a křehkosti, pokrytectví a integrity. Především se však dokázal důvěrně podělit o tajemství modlitby, meditace, kontemplace, liturgie, růžence, přičemž se zamýšlel nad společenstvím svatých, Zmrtvýchvstalým Kristem, Marií a vším, co je sofijské, a dalšími tématy. Jak se jeho perspektivy rozšiřovaly a prohlubovaly, sleduje Jistota, jak a proč se v jeho životě zakořenily a osvobodily nové schopnosti a jak si udržoval lidský, intelektuální, psychologický a duchovní růst. Při sledování toho, jak se naučil diagnostikovat osobní chyby, jak se naučil měnit, jak našel odvahu přehodnotit svůj osobní náboženský závazek, jak se naučil znovu se přizpůsobovat a korigovat sám sebe, se dozvídáme o vědomí potřebném k tomu, aby člověk skutečně obýval a nesl na svých bedrech svobodu novým a živým způsobem. Kdyby tu byl dnes, čelil by podobným obtížím, vyžadujícím další vědomá a nákladná "svobodná" rozhodnutí, z nichž každé by bylo hrdinské, statečné a láskyplné.

Vzhledem k tomu, že dějiny označily tuto dobu za dobu po pravdě, nemůže být svědectví jednoho muže Osobní jistota naléhavěji potřebné. Jako takové je posvátným lékem. -Therese Schroeder-Sheker, projekt Chalice of Repose.

Valentin Tomberg ve svém pozdním díle mnohem jasněji ukazuje vztah své ortodoxní křesťanské esoteriky k antickým a moderním filozofickým tradicím. Poněkud podobně jako Vladimir Solovjov poukazuje na paradox neviditelného vysvětlení viditelné zkušenosti jako na něco, co spojuje vědu s náboženstvím. Z tohoto vhledu rozvíjí symbolistickou metafyziku, která odmítá jakékoli odtržení osobního od kosmologického, i když zřetelně postkantovským způsobem. Nikdo, kdo se zabývá filosofickou teologií, by neměl ignorovat tento pokus o poněkud spekulativnější Grammar of Assent-John Milbank, autor knihy The Future of Love: Essays in Political Theology, aj.

Podle Tomberga není osobní jistota vědou. Je to moudrost, která pro něj není vynucená "důkazy", ale rodí se a roste na půdě svobody. Moudrost se ukazuje jako pravdivá v průběhu života: není záležitostí pevně vymezených pojmů, ale růstu, kterého dosahuje tím, co nazval "totální metodou", která vede k symbolu. Tento důraz na symbol nacházíme značně rozšířený v autorových pozdějších, velkolepých Meditacích o tarotu, které jsou dnes považovány za jeden z klasických duchovních textů dvacátého století. -Michael Frensch, autor knihy Weisheit in Person.