Hodnocení:
Recenze knihy Catherine Malabou „The New Wounded“ odrážejí řadu názorů na její komplexnost, hloubku a integraci filozofie a neurologie. Čtenáři oceňují vášnivou argumentaci a kritické zkoumání freudovské psychoanalýzy, zatímco někteří kritizují jasnost a ucelenost předložených argumentů. Práce je vnímána jako hluboká a zároveň náročná, osloví především ty, kteří mají předchozí znalosti současné filosofie a psychoanalýzy.
Klady:⬤ Hluboké a vášnivé zkoumání traumatu, integrující neurologii a psychoanalýzu.
⬤ Originální kritika freudovské teorie, zejména pokud jde o její omezení v chápání traumatu.
⬤ Podněcuje ke kritickému zapojení do důsledků současné neurovědy.
⬤ Bohatý obsah pro odborníky, kteří se zabývají traumatem, duševním onemocněním a péčí.
⬤ Složitý jazyk a myšlenky znesnadňují pochopení začátečníkům ve filozofii.
⬤ Někteří čtenáři považují argumenty za nesouvislé nebo nedostatečně objasněné.
⬤ Kritika autorovy interpretace Freuda, která naznačuje přílišné zjednodušení nebo zkreslení jeho teorií.
⬤ Opakující se body mohou odvádět pozornost od celkové argumentace.
(na základě 7 hodnocení čtenářů)
The New Wounded: From Neurosis to Brain Damage
Tato kniha využívá filozofický přístup k "novým zraněným" (pacientům s mozkovými lézemi), aby zinscenovala konfrontaci mezi psychoanalýzou a současnou neurobiologií, zaměřenou na problematiku traumatu a psychických zranění. Přehodnocuje tak mozek jako orgán, který není oddělen od psychického života, ale je spíše v jeho středu.
"Noví zranění" trpí psychickými ranami, které tradiční psychoanalýza se svým důrazem na potřebu psychiky integrovat události do své vlastní historie nedokáže pochopit ani vyléčit. Jsou to oběti různých mozkových lézí či záchvatů, včetně degenerativních onemocnění mozku, jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba.
Změny způsobené mozkovými lézemi se často projevují jako nebývalá metamorfóza identity pacienta. Například člověk s Alzheimerovou chorobou není - nebo nejen - někým, kdo se "změnil" nebo byl "modifikován", ale spíše subjektem, který se stal někým jiným.
Chování subjektů, které se staly obětí "sociopolitických traumat", jako je zneužívání, válka, teroristické útoky nebo sexuální napadení, vykazuje nápadné podobnosti s chováním subjektů, které utrpěly poškození mozku. Hranice oddělující organické trauma od sociopolitického traumatu je tak dnes stále více propustná.
Poškození mozku, které stírá hranice oddělující "neurobiologii" od "sociopatie", má také tendenci stírat hranice mezi historií a přírodou. Zároveň odhaluje, že politický útlak na sebe dnes bere podobu traumatického úderu zbaveného veškerého opodstatnění. Máme tak co do činění se zvláštní směsicí přírody a politiky, v níž na sebe politika bere podobu přírody a příroda mizí, aby na sebe vzala masku politiky.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)