Noví zranění: Od neurózy k poškození mozku

Recenze čtenářů

Kniha „The New Wounded“ od Catherine Malabou nabízí hluboké zkoumání traumatu z pohledu neurologie, psychoanalýzy a filozofie, přičemž zpochybňuje zejména freudovské koncepty. Zatímco někteří čtenáři oceňují autorčino vášnivé zaujetí a teoretické postřehy, jiní kritizují její interpretaci Freuda a složitost psaní. Práce vyvolává kritické otázky o identitě, empatii a povaze traumatu, což z ní činí významný, i když náročný příspěvek k současné kritické teorii.

⬤ Vášnivé a hluboce osobní zkoumání traumatu, zejména ve vztahu k Alzheimerově chorobě.
⬤ Provokativní kritika freudovské psychoanalýzy a zavedení nových pojmů, jako je „destruktivní plasticita“ a „cerebrálnost“.
⬤ Empatický přístup k diskusi o zkušenostech neurologických pacientů.
⬤ Nabízí bohaté filozofické postřehy a vyzývá k přehodnocení léčby traumat, čímž podporuje pokrok v této oblasti.

⬤ Styl psaní je složitý a náročný, což znesnadňuje začátečníkům ve filozofii, aby se do něj zapojili.
⬤ Interpretace Freuda je některými kritiky považována za chybnou, což vede k nedostatku soudržnosti v argumentech.
⬤ Recenze naznačují, že z hutné prózy plné opakování může být obtížné získat cenné poznatky.
⬤ Někteří čtenáři zpochybňují aplikovatelnost jejích závěrů na širší souvislosti a populace.

(na základě 7 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The New Wounded: From Neurosis to Brain Damage

Obsah knihy:

Tato kniha využívá filozofický přístup k "novým zraněným" (pacientům s mozkovými lézemi), aby zinscenovala konfrontaci mezi psychoanalýzou a současnou neurobiologií, zaměřenou na problematiku traumatu a psychických zranění. Přehodnocuje tak mozek jako orgán, který není oddělen od psychického života, ale je spíše v jeho středu.

"Noví zranění" trpí psychickými ranami, které tradiční psychoanalýza se svým důrazem na potřebu psychiky integrovat události do své vlastní historie nedokáže pochopit ani vyléčit. Jsou to oběti různých mozkových lézí či záchvatů, včetně degenerativních onemocnění mozku, jako je Parkinsonova a Alzheimerova choroba.

Změny způsobené mozkovými lézemi se často projevují jako nebývalá metamorfóza identity pacienta. Například člověk s Alzheimerovou chorobou není - nebo nejen - někým, kdo se "změnil" nebo byl "modifikován", ale spíše subjektem, který se stal někým jiným.

Chování subjektů, které se staly obětí "sociopolitických traumat", jako je zneužívání, válka, teroristické útoky nebo sexuální napadení, vykazuje nápadné podobnosti s chováním subjektů, které utrpěly poškození mozku. Hranice oddělující organické trauma od sociopolitického traumatu je tak dnes stále více propustná.

Poškození mozku, které stírá hranice oddělující „neurobiologii“ od „sociopatie“, má také tendenci stírat hranice mezi historií a přírodou. Zároveň odhaluje, že politický útlak na sebe dnes bere podobu traumatického úderu zbaveného veškerého opodstatnění. Máme tak co do činění se zvláštní směsicí přírody a politiky, v níž na sebe politika bere podobu přírody a příroda mizí, aby na sebe vzala masku politiky.