Co bychom měli dělat s naším mozkem?

Recenze čtenářů

Kniha „Co bychom měli dělat s naším mozkem?“ od Catherine Malabou představuje hluboké a poutavé zkoumání neurovědy optikou filozofie, zejména se zaměřením na koncept plasticity. Malabou kritizuje redukcionistické názory v neurovědách a integruje estetický, etický a politický rozměr plasticity mozku, čímž nabízí diferencovaný pohled na schopnosti lidského mozku. Navzdory silným stránkám se některým čtenářům její argumenty zdají nekonzistentní nebo redukcionistické a text může být složitý na plné pochopení.

⬤ Hluboká angažovanost v oblasti neurovědy a filozofie.
⬤ Nabízí jedinečný pohled na plasticitu mozku s důrazem na odolnost a tvořivost.
⬤ Kritizuje redukcionistické interpretace neurověd.
⬤ Nastoluje důležité otázky o interakci biologie a společnosti.
⬤ Přístupný a zároveň intelektuálně provokativní; podporuje dialog o současných otázkách.

⬤ Někteří čtenáři považují její argumenty o redukcionismu za nekonzistentní nebo málo jasné.
⬤ Složité myšlenky mohou být pro některé obtížně pochopitelné.
⬤ Některá tvrzení o neuronech jsou kritizována jako vágní nebo nejasná.
⬤ Text se může zdát zastaralý s ohledem na nedávný vývoj v oblasti neurověd.
⬤ Někteří čtenáři vnímají v jejích vysvětleních prvky redukcionismu.

(na základě 5 hodnocení čtenářů)

Původní název:

What Should We Do with Our Brain?

Obsah knihy:

Nejnovější neurovědy, které nahradily starý model mozku jako jediného centralizovaného zdroje řízení, kladou důraz na "plasticitu", tedy kvalitu, díky níž se náš mozek v průběhu života vyvíjí a mění. Naše mozky existují jako historické produkty, které se vyvíjejí v interakci se sebou samými a se svým okolím.

Proto existuje tenká hranice mezi organizací nervového systému a politickou a sociální organizací, která podmiňuje lidskou zkušenost a je jí podmíněna. Při pozorném pohledu na současnou neurovědu je těžké si nevšimnout, že nový způsob mluvení o mozku odráží diskurz řízení neoliberálního kapitalistického světa, v němž nyní žijeme, s jeho řečmi o decentralizaci, sítích a flexibilitě. Vědomě či nevědomě nemůže věda nereflektovat svět, v němž se odehrává.

V neoliberálním světě lze "plasticitu" ztotožnit s "flexibilitou" - termínem, který se stal módním slovem v ekonomii a teorii řízení. Plastický mozek by tak představoval jen další styl moci, který je sice méně centralizovaný, ale stále je prostředkem ovládání.

Catherine Malabou v této knize rozvíjí druhý, radikálnější význam plasticity. Nejenže plasticita umožňuje našemu mozku přizpůsobit se stávajícím okolnostem, ale otevírá prostor pro svobodu zasahovat, měnit právě tyto okolnosti. Takové chápání otevírá nový transformační aspekt neurověd.

Tím, že Malabou trvá na této blízkosti mezi neurovědami a společenskými vědami, aplikuje na mozek známou Marxovu větu o dějinách: Lidé si vytvářejí své mozky, ale nevědí o tom. Tato kniha je výzvou k takovému poznání.