Není spasen: Eseje podle Heideggera

Recenze čtenářů

Kniha „Not Saved“ Petera Sloterdijka je sbírkou esejů zaměřených na existenciální a filozofické otázky, ovlivněné zejména myšlenkami Heideggera a Nietzscheho. Zkoumá současné filozofické otázky a zároveň se zamýšlí nad stavem humanismu a jeho významem v dnešním světě. Zatímco někteří čtenáři oceňují hloubku a podnětnost esejů, pro jiné je kniha náročná a akademicky zaměřená, což potenciálně omezuje její přístupnost širšímu publiku.

⬤ Bohaté, myšlenkově podnětné eseje, které se zabývají současnou filozofií a klasickými teoriemi.
⬤ Zabývá se významnými filozofickými a společenskými otázkami, zejména v oblasti humanismu.
⬤ Nabízí jedinečný pohled, který čtenáře vybízí k hlubokému zamyšlení nad povahou bytí a lidské existence.
⬤ Obsahuje dobře podložené argumenty z dějin filozofie.

⬤ Pro ty, kdo neznají Heideggera nebo současnou filozofii, může být čtení a porozumění náročné.
⬤ Některé eseje jsou popisovány jako „všelijaké“ a mohou se odchylovat od svých stanovených cílů.
⬤ Písmo není příliš přístupné běžným čtenářům, což může omezovat jeho publikum.
⬤ Někteří považují obsah za příliš akademický, čímž ztrácí přitažlivost pro veřejnost.

(na základě 9 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Not Saved: Essays After Heidegger

Obsah knihy:

O Peteru Sloterdijkovi lze právem říci, že každá jeho esej a přednáška je zároveň nenapsanou knihou. Proto je třeba i zde předkládané texty, které načrtávají filosofickou fyziognomii Martina Heideggera, charakterizovat jako sebrané zřeknutí se vyčerpávající informace.

Peter Sloterdijk, aby Heideggerovo myšlení zasadil do dějin idejí a problémů, přistupuje k Heideggerovu dílu s otázkami jako např: Jestliže západní filosofie vzešla z ducha polis, co si máme myslet o filosofické vhodnosti člověka, který se nikdy netajil svou zarputilou náklonností k venkovskému životu? Existuje provinční pravda, o níž kosmopolitní město nic neví? Existuje pravda na venkovských cestách a v chalupách, která by dokázala podkopat univerzity s jejich standardizovanými jazyky a globálně vlivnými diskurzy? Odkud mluví tento podivný profesor, když ze své profesorské židle ve Freiburgu tvrdí, že se ptá po tom, co leží mimo dějiny západní metafyziky?

Sloterdijk se zabývá také několika dalšími zásadními mysliteli dvacátého století, kteří poskytují potřebný kontrast k filozofické fyziognomii Martina Heideggera. Úvaha o Niklasi Luhmannovi jako jakési současné verzi Ďáblova advokáta, provokativní kritická interpretace filosofie Theodora Adorna, která se zaměřuje na její teologické základy a která zahrnuje i úvahy o filosofickém významu hyperboly, a krátký náčrt pesimistického myšlení Emila Ciorana - to vše doplňuje a prohlubuje Sloterdijkovy pokusy myslet s Heideggerem, proti němu a nad ním. A konečně v esejích, jako jsou "Domestikace bytí" a "Pravidla pro lidský park", která v době svého vydání podnítila mezinárodní polemiku a pro tento svazek byla nově přeložena, Sloterdijk rozvíjí některé ze svých nejzajímavějších a nejdůležitějších myšlenek o antropogenezi, humanismu, technologii a genovém inženýrství.