Recenze čtenářů
Shrnutí:Inger Christensen „Údolí motýlů: Je to sbírka čtyř různých básní, které ukazují básnířčinu formální zdatnost a jedinečný styl, přeložených z dánštiny do češtiny. Přestože kniha vykazuje krásný jazyk a složité struktury, pro některé čtenáře je náročné se s ní sžít a ocenit ji, zejména poslední básně. Ozývá se přání dvojjazyčného vydání, aby bylo možné ocenit původní dánské texty.
Klady:⬤ Krásný a působivý jazyk všech básní.
⬤ Silná formální struktura a odlišný styl každé básně.
⬤ Titulní báseň slouží jako mistrovský sonetový cyklus.
⬤ Při vícenásobném čtení čtenáře hluboce zaujme.
⬤ Kniha představuje uznávaného dánského básníka anglicky mluvícímu publiku.
Zápory:⬤ Pro některé čtenáře je zpočátku obtížné se s básněmi sžít.
⬤ Poslední básně, zejména „Báseň o smrti“ a „Setkání“, jsou vnímány jako nejasné.
⬤ Absence dvojjazyčného vydání omezuje docenění dánského originálu.
⬤ V některých částech je báseň obsahově chudá, což může některé čtenáře zanechat nespokojené.
(na základě 4 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Butterfly Valley: A Requiem
Obsah knihy:
Inger Christensenová, která je často uváděna jako kandidátka na Nobelovu cenu, je jednou z nejuznávanějších evropských básnířek. Je držitelkou Severské ceny Švédské akademie a rakouské státní ceny za literaturu a patrně nejznámější je díky svému průlomovému dílu Det (To), cyklu básní vydaných v roce 1969.
Její první kniha vydaná v USA, abeceda (New Directions, 2001), se setkala s obrovským ohlasem: "Svůdné," řekl Boston Review. "Vizionářská reinkarnace přírodního světa v atomovém věku," napsal Chicago Review. Motýlí údolí: Rekviem shromažďuje čtyři středně dlouhá díla, z nichž každé překvapuje svou krásou a formálními inovacemi.
"Motýlí údolí" je cyklus sonetů, který popisuje zářivé barvy a krásu motýlů, ale také jejich křehkost a smrtelnost. Paměť se v básni odkrývá jako třepotání jejich křídel.
Ve "Vodních krocích" se snoubí fontány a náměstí Říma, které v představivosti ožívají díky proměnlivému rytmu, veršům a celkové struktuře básně. V "Básni o smrti" básník hledající nesmrtelnost čelí bělosti stránky jako prázdnotě smrti: "je to tak zvláštní! neskromné myslet / na smrt, když nikdo / koho znáš, nezemřel / znamená to, že pokaždé / když se na sebe podíváš do zrcadla / pohlédneš smrti do očí / bez pláče / jako na jasnou a plně! srozumitelnou odpověď / ale na otázky / které se neodvažuješ položit." "Setkání", psané v rozsáhlých úsecích, popisuje "setkání", ale zároveň zkoumá naši neschopnost se spojit a schopnost jazyka tuto neschopnost překonat.
