Metoda a šílenství: Skrytý příběh izraelských útoků na Gazu

Recenze čtenářů

Norman Finkelstein se ve své knize zabývá událostmi operace Lité olovo v Gaze, poukazuje na válečné zločiny spáchané převážně Izraelem a zároveň se zabývá složitostí konfliktu. Autor přináší rozsáhlý výzkum a vyprávění, které odhaluje fakta často zamlčovaná v mainstreamových médiích. Mnohé recenze chválí Finkelsteina za jeho poctivost, analytické schopnosti a podrobnou dokumentaci, ačkoli některé mu vytýkají, že se nezabývá některými ekonomickými aspekty.

Dobře prozkoumané, pronikavé vyprávění, vynikající dokumentace, sžíravá obžaloba obou zúčastněných stran, zdůraznění potlačovaných skutečností o izraelsko-palestinském konfliktu, silný analytický přístup a Finkelsteinova osobní důvěryhodnost a integrita.

Někteří recenzenti poznamenali, že kniha může být náročná na čtení kvůli zobrazené brutalitě a že v ní chybí diskuse o ekonomických motivacích souvisejících se zásobami zemního plynu u Gazy.

(na základě 14 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Method and Madness: The Hidden Story of Israel's Assaults on Gaza

Obsah knihy:

Za posledních pět let Izrael podnikl tři velké útoky na 1,8 milionu Palestinců, kteří jsou uvězněni za jeho blokádou pásma Gazy. Operace Lité olovo (2008-9), operace Pilíř obrany (2012) a operace Ochranné ostří (2014) měly dohromady za následek smrt přibližně 3 700 Palestinců. Mezitím bylo při invazích zabito celkem 90 Izraelců.

Na první pohled se tento sled značně nepřiměřených útoků často jevil jako zběsilý a patologický. Vysocí izraelští politici od takového vnímání neodrazovali, ba naopak je aktivně podporovali. Po útoku v letech 2008-9 se tehdejší izraelská ministryně zahraničí Cipi Livniová chlubila: „Izrael během nedávné operace, kterou jsem požadovala, prokázal skutečné chuligánství.“ V roce 2008 se však v Izraeli objevily i další výroky, jako např.

Jak však uvádí Norman G. Finkelstein v této stručné, paradigma měnící nové knize, bližší zkoumání motivů Izraele odhaluje stát, jehož opakované uchylování se k divoké válce zdaleka není iracionální. Útoky Izraele mají spíše za cíl sabotovat možnost kompromisního míru s Palestinci, a to i za podmínek, které jsou pro něj výhodné.

Finkelstein se také zabývá machinacemi kolem Goldstoneovy zprávy z roku 2009, kterou sponzorovala OSN, a marným pokusem Turecka domoci se u OSN odškodnění za zabití svých občanů při útoku na flotilu pro osvobození Gazy v roce 2010.Dokumentuje, jak se Izrael opakovaně vyhýbal odpovědnosti za válečné zločiny, které jsou dnes všeobecně uznávány.

Dále ukazuje, že ačkoli si žádná ze stran nemůže nárokovat jasné vítězství v těchto konfliktech, výsledná patová situace zůstává mnohem snesitelnější pro Izraelce než pro obklíčené občany Gazy. Tvrdí, že strategie masového nenásilného protestu by mohla být větším příslibem palestinského vítězství než vojenský odpor, jakkoli statečný.