Kvalitní dáma

Recenze čtenářů

Kniha „A Lady of Quality“ od Frances Hodgson Burnettové sleduje Clorindu Wildairsovou, vzpurnou dívku, která se díky víře své sestry a vlastnímu odhodlání vypracuje ze své náročné výchovy v kvalitní dámu. Vyprávění se zabývá tématy proměny, věrnosti a boje proti společenským očekáváním a vrcholí strhujícím milostným příběhem. Styl psaní však může být pro některé čtenáře květnatý a náročný, což z knihy činí smíšený zážitek pro různé skupiny čtenářů.

⬤ Silný vývoj postavy a proměna hlavního hrdiny.
⬤ Poutavý a přesvědčivý milostný příběh.
⬤ Témata osobního růstu, věrnosti a morálky jsou dobře prozkoumána.
⬤ Kniha poskytuje osvěžující pohled ve srovnání s moderními vyprávěními.
⬤ Podmanivý styl psaní, který někteří čtenáři oceňují.

⬤ Někteří čtenáři považují jazyk a styl za zastaralé a obtížně se v nich orientují.
⬤ Příběh může někomu připadat příliš melodramatický a předvídatelný.
⬤ Hlavní hrdina může působit příliš sebestředně.
⬤ Není tak vřelá a přístupná jako Burnettovy knihy pro děti.
⬤ Některé části příběhu a témata mohou působit příliš tradičně nebo staromódně.

(na základě 69 hodnocení čtenářů)

Původní název:

A Lady of Quality

Obsah knihy:

OBSAH I. Dvacátého čtvrtého listopadu 1690, strana 1 II. V němž se sir Jeoffry setkává se svým potomkem, strana 4 III. V němž si blahorodí společníci sira Jeoffryho připíjejí, strana 9... XXIV. Holubice seděly na okenní římse a pokorně vrkaly a vrkaly, strana 115 I. DVACÁTÝ ČTVRTÝ DEN LISTOPADU 1690 Jednoho zimního rána na sklonku roku 1690, kdy slunce skrze lehkou mlhu svítilo slabě a rudě, se na nádvoří Wildairs Hall ozýval velký hluk štěkajících psů, hlasitých hlasů a dupání koní.

Protože se sir Jeoffry chystal vyrazit na lov a protože byl mužem cholerické povahy, s velkým a hlasitým hlasem, který si potrpěl na přísahy a hluk, i když byl v dobré náladě, jeho vyjížďka s přáteli byla kdykoli provázena hlučným povykem. Dnes ráno to bylo ještě horší než obvykle, neboť měl s sebou hosty, kteří k němu přišli den předtím, pozdě večeřeli a hluboce pili, takže je den zastihl některé s bolestmi hlavy, jiné s nevolností u žaludku a některé jen ve špatné náladě, která je nutila nadávat na koně, když byli neklidní, a propukat v hlasitý nevrlý smích, když se objevil hrubý vtip. Takových vtipů bylo mnoho, sir Jeoffry a jeho dobří společníci byli po celém hrabství proslulí jak svobodou konverzace, tak skandálností svých zábav, a tento den bylo opravdu dobře, když se jejich hlasité, přísahami posypané vtipy rozléhaly chladným vzduchem, že se s nimi nechystaly vyjet žádné dámy. Byl to sir Jeoffry, kdo byl hlasitější než ostatní, protože se opil ještě hlouběji než ostatní, a přestože se chlubil tím, že unese láhev víc než kdokoli jiný a vidí všechny své hosty pod stůl, jeho včerejší noční zápas ho zanechal ve špatné náladě a hlučném rozpoložení. Procházel kolem, nadával psům a hodnotil služebnictvo, a když nasedl na svého velkého černého koně, bylo to za takového hluku hlasů a štěkání psů, že to tu vypadalo jako v Pandemoniu.

Byl to urostlý muž s krásným vzhledem, černýma očima a plným tělem, který byl v mládí proslulý svou velkou silou, která se blížila síle obra, a svými výkony v sedle a u stolu, když se točila láhev. O jeho rošťárnách se vyprávělo mnoho špatných historek, ale on je nepovažoval za špatné, spíš mu to dělalo čest jako světákovi, protože když se dozvěděl, že se o nich povídá, přivítal tuto informaci hlasitým vítězoslavným smíchem. Oženil se, když jí bylo patnáct, s rozkvetlou příchutí hrabství, k níž jeho vášeň dávno vyprchala, skutečně odešla s líbánkami, které byly nejkratší, a poté jí měl za zlé to, co se rozhodl považovat za její nevhodné chování. Tato zášť se zakládala na tom, že ačkoli mu od jejich sňatku každý rok darovala dítě, po devíti letech se ještě žádný z nich nestal synem, a protože byl v hořkém sporu se svými nejbližšími příbuznými, považoval každého svého potomka za křivdu, kterou mu způsobil. V její společnosti trávil jen málo času, neboť to bylo chudé, jemné stvoření bez ducha, které ve svém údělu nenacházelo mnoho štěstí, protože se k ní její pán choval málo zdvořile a její děti jedno po druhém onemocněly a zemřely v dětském věku, až zbyly jen dvě.

Sotva si vzpomněl na její existenci, když neviděl její tvář, a dnes ráno na ni rozhodně nemyslel, měl na mysli jiné věci, a přesto se stalo, že zatímco podkoní zkracoval třmen a byl za svou nešikovnost peskován, náhodou vrhl pohled vzhůru k oknu komory, které vykukovalo z hustého břečťanu na kameni.