Frances Hodgson Burnettová - Bílí lidé

Recenze čtenářů

Kniha Bílí lidé od Frances Hodgson Burnettové je méně známá novela, která se zabývá tématy smrtelnosti, posmrtného života a spiritismu prostřednictvím příběhu Ysobel, mladé dívky, která vidí duchy. Vyprávění se odehrává na pozadí skotských vřesovišť a je ceněno pro svůj poetický styl psaní a hlubokou citovou odezvu. Čtenáři jej považují za uklidňující zkoumání smrti a vztahů mimo fyzickou sféru, ačkoli některá vydání kritizují za nízkou kvalitu. Její staromódní styl a duchovní témata nemusí oslovit každého, ale ti, kteří s jejím poselstvím souzní, ji často považují za hluboké čtení.

⬤ Krásně napsaná elegantním stylem
⬤ podnětná a útěšná studie o životě po smrti
⬤ bohatě sugestivní prostředí skotské vysočiny
⬤ vhodná pro děti i dospělé
⬤ podporuje nadějný pohled na smrtelnost
⬤ poklad pro milovníky klasické literatury.

⬤ Některá vydání mají nekvalitní prózu
⬤ některým čtenářům může připadat řídká nebo málo hluboká
⬤ její staromódní styl se nemusí líbit každému
⬤ rozporuplné názory na atraktivitu a vztahovost hlavní postavy.

(na základě 21 hodnocení čtenářů)

Původní název:

Frances Hodgson Burnett - The White People

Obsah knihy:

Bílí lidé je novela anglicko-amerického autora klasických bestsellerů Malý lord Fauntleroy a Tajná zahrada a dalších titulů. Frances Hodgson Burnettová věnuje toto dílo duši svého ztraceného syna Lionela.

Burnettové životopisci se shodují, že po této ztrátě se Burnettová v důsledku depresí uchýlila ke spiritismu. Příběh vyprávěný v první osobě je v podstatě zamyšlením nad existenciálními otázkami, jako je smysl života a smrti a víra v posmrtný život. Děj Bílých lidí se odehrává na hradě Muircarrie v odlehlé mlhavé oblasti Skotska a vyprávění připomíná spíše autobiografii vyprávěnou hlavní hrdinkou.

Ta je mladou dědičkou šlechtického páru, který právě zemřel, aby ji zanechal na hradě mezi svým služebnictvem. Vypráví, jak ji čas od času navštěvují příbuzní z Londýna, a popisuje, jak moc se liší od ostatních dětí v rodině.

Jaksi odloučená hlavní hrdinka se noří do vizí o smrti a vůli k životu. Na konci vyprávění tvrdí, že všechny její představy byly pouhou fantazií, i když si uvědomuje důležitost takových meditací.