Hodnocení:
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 7 hlasů.
Curator of Silence
Titulní báseň - o skupině školáků, kteří ilustrují Shelleyho Ódu na skřivana - končí následujícím tvrzením: Toto jsou jediné / lekce, které se kdy budou muset naučit: že život / není artefakt, ale otvor - vstup do něj / a pád z něj; že zpívat znamená vstát / z hrobu těla. A stále / říkají méně než nic.
Tato myšlenka apertury, mezery, ticha, které existuje mezi tím, co chceme říci, a tím, co skutečně říkáme, prostupuje celou knihou Kurátor ticha. Paradoxem ovšem je, že tuto mezeru vytváří sama umělecká tvorba, neboť mezi impulsem a gestem, vizí a básní je vždy propast.
Nutterova zkušenost dvouměsíčního života v Antarktidě, snad největším možném tichu a samotě na Zemi, je archetypem ticha, jehož mnohé rozměry v tomto svazku zkoumá. Zvažuje jak doslovná, zjevná ticha - smrt, opuštění, samotu, ticho, do něhož mizí ztracené věci -, tak ticha záhadnější a paradoxnější povahy: (ne)vnímání dětství, výmazy způsobené závislostí a poškozením mozku, izolaci antarktických badatelů a zdánlivě vzdálený a často děsivý život zvířat.
Nakonec je toto velké ticho, o které tlučeme svými srdci - ať už je to hrob, bůh, vesmír nebo intimní ticho bílé stránky - ticho, kterému tyto básně zpívají a s nímž zpívají, nikoli proti němu.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)