Recenze čtenářů
Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 8 hlasů.
Původní název:
Anchors in the Heavens: The Metaphysical Infrastructure of Human Life
Obsah knihy:
Představte si, že se někdy v budoucnosti náhle ocitnete v řídicí místnosti obrovského technologického zařízení, kde vám řeknou, že věda uspokojila všechny potřeby všech žijících lidí. Navíc se dozvíte, že příští generace druhu nebude vyprodukována obvyklým způsobem, nýbrž tímto přístrojem, pouze za předpokladu, že někdo stiskne malé červené tlačítko. Háček: k jeho stisknutí musíte uvést důvod. Váháte: co řeknete?
Náš vlastní svět se tomuto scénáři podobá více, než bychom si na první pohled byli ochotni připustit, a to i v tom, že se zdá, že se snažíme přijít s dobrou odpovědí. Problém, říká R mi Brague, je v podstatě metafyzický. Zmínka o "metafyzice" v dnešní slušné společnosti pravděpodobně vyvolá úsměv nebo nechápavé pokrčení ramen. Pokud je ve vašem typickém knihkupectví regál s tímto označením, je stejně pravděpodobné, že tam najdete příručky o krystalech, čakrách nebo péči o konopí jako pojednání Aristotela, Akvinského nebo Kanta. A navzdory pokračujícímu oživení akademického zájmu o metafyziku zůstává spíše specializovanou oblastí, okrajovou subdisciplínou na katedrách filozofie, ať už analytické nebo kontinentální. Pokud byste ji měli brát příliš vážně, ztratíte orientaci v reálném světě a necháte se unášet jakýmsi éterickým mořem snů.
Je to jedním slovem irelevantní - že?
Brague se mýlí. Trvalá úvaha o povaze bytí, vedená v naději, že o ní lze skutečně něco říci, byla po tisíciletí považována za jednu z nejdůležitějších intelektuálních činností, a ne bezdůvodně. Brague nás se svou charakteristickou kombinací erudice a vtipu provází proměnlivými osudy této disciplíny, od jejích prvních athénských praktiků přes židovské, muslimské a křesťanské dědice až po sbor kritiků, kterým se v posledních několika staletích podařilo ukončit její nadvládu.
Brague však ukazuje, že otázky, které si metafyzika kladla, nezmizely s jejím zánikem, a tak se metafyzika sama, ať už implicitně, nebo explicitně, ubránila odsunu do učebnic dějepisu. Povaha bytí, a zejména náš vztah k němu, totiž nadále pronásledovala její triumfující kritiky. Zdá se, že je děsilo především jedno kvintesenciálně metafyzické tvrzení, jak naznačuje Brague: učení, že vše, co je, je, nakolik je, dobré. A přesto kritici staré metafyziky - mezi nimi Voltaire, Kant, Schopenhauer, Nietzsche, Heidegger, Carnap a Levinas - odmítnutím "konvertibility" "transcendentna" bytí a dobra svým způsobem nabídli metafyzické protinávrhy, i když se ve svých zájmech stále více obraceli k antropologii.
Zvýšili také sázky. Ať už totiž popírání dobra bytí můžeme oprávněně přičítat určitou kauzální odpovědnost za svět, v němž si náš druh mohl rychle a záměrně zajistit vlastní zánik, je to svět, v němž žijeme, a toto popírání tvoří základ intelektuálního zázemí, z něhož máme tendenci vycházet při svých spekulacích. Pokud potřebujeme být schopni formulovat důvody, proč náš projekt nemá skončit, pak musíme přehodnotit i odmítnutí, které jsme si zvykli považovat za samozřejmé.
To, co nám zde Brague nabízí, není vyprávění o úpadku, ani Jeremiad, ani nostalgický nářek nad myšlenkovým světem minulé éry, ale sympatický nástin některých hlavních napětí ve filosofických základech modernity, kterou všichni obýváme. Jako taková je součástí jeho pokračující snahy brát modernitu "vážněji, než se sama bere", odhalovat její skryté základy a dotahovat ji do logických důsledků. Doufá, že tím pomůže objasnit, kam jako živočišný druh směřujeme, a zajistit, že ať už je to kdekoli, bude v tom místo i pro nás lidi.
