III: Teorie rozptylu: 3. díl

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 4 hlasů.

Původní název:

III: Scattering Theory: Volume 3

Obsah knihy:

Teorie rozptylu je studium interagujícího systému v měřítku času a/nebo vzdálenosti, které je velké ve srovnání s měřítkem samotné interakce. Jako taková je nejúčinnějším, někdy jediným prostředkem ke studiu mikroskopické přírody.

Abychom pochopili význam teorie rozptylu, uvažme rozmanitost způsobů, jakými vzniká. Za prvé, v přírodě existují různé jevy (například modrá barva oblohy), které jsou výsledkem rozptylu. Abychom jevu porozuměli (a mohli jej identifikovat jako výsledek rozptylu), musíme pochopit základní dynamiku a její teorii rozptylu.

Za druhé, člověk chce často využít rozptyl vln nebo částic, jejichž dynamiku na zná k určení struktury a polohy malých nebo nepřístupných objektů. Například v rentgenové krystalografii (která vedla k objevu DNA), tomografii a detekci podmořských objektů sonarem je základní dynamika dobře pochopena. To, co bychom chtěli zkonstruovat, jsou korespondence, které prostřednictvím dynamiky spojují polohu, tvar a vnitřní strukturu objektu s údaji o rozptylu.

V ideálním případě by tato korespondence měla být explicitním vzorcem, který umožňuje alespoň přibližně rekonstruovat objekt z dat rozptylu. Hlavním testem každé navržené dynamiky částic je, zda lze pro dynamiku vytvořit teorii rozptylu, která předpovídá pozorovaná experimentální data. Teorie rozptylu nebyla ve fyzice vždy tak zásadní.

I když Coulombův průřez mohl vypočítat Newton, kdyby se obtěžoval položit správnou otázku, jeho výpočet se obecně připisuje Rutherfordovi o více než dvě stě let později. Rutherfordův výpočet ovšem souvisel s prvním experimentem v jaderné fyzice.