Recenze čtenářů
Shrnutí:Kniha Edwarda B. Westermanna „Hitlerovy policejní prapory“ je mistrovským a důkladným zkoumáním role německých policejních sil při provádění nacistické politiky, zejména během holocaustu. Přináší zásadní poznatky o přeměně těchto policistů v ideologicky motivované „politické vojáky“ a zkoumá jejich výcvik i hrůzné akce na okupovaných územích. Navzdory některým suchým prózám a občas se opakujícím detailům je kniha všeobecně považována za stěžejní dílo ve studiích o holocaustu, které zpochybňuje předchozí vyprávění o motivaci těchto osob.
Klady:Mistrovsky napsané, důkladný výzkum, poskytuje hluboký historický kontext, vyvažuje roli ideologie v motivaci jednotlivců, pronikavé závěry, uspořádaný semichronologický přístup, přesvědčivé vylíčení akcí policejních praporů, významný příspěvek k pochopení holocaustu, vřele doporučuji zájemcům o toto téma.
Zápory:Próza může být místy suchá, detaily mohou působit opakovaně a hrůzostrašně, pojednání o okupační politice považují někteří recenzenti za stručné, potenciálně grafické vyobrazení zvěrstev může některé čtenáře rozrušit.
(na základě 11 hodnocení čtenářů)
Původní název:
Hitler's Police Battalions: Enforcing Racial War in the East
Obsah knihy:
Když se německý wehrmacht hnal přes východní Evropu, v patách mu byl elitní sbor. Spolu s SS a gestapem hrála Ordnungspolizei neboli uniformovaná policie ústřední roli v nacistické genocidě, která byla dosud historiky války obecně opomíjena.
Počínaje invazí do Polska měla uniformovaná policie za úkol následovat armádu a potlačovat odpor, pacifikovat venkov, hlídat židovská ghetta a obecně udržovat pořádek na dobytých územích. Edward Westermann zkoumá, jak se tato síla stala hlavním nástrojem vyhlazování, odpovědným za vyvraždění statisíců politických a rasových nepřátel Třetí říše. V knize Hitlerovy policejní prapory odhaluje, jak institucionální smýšlení těchto "obyčejných policistů" umožňovalo bez rozmýšlení páchat zvěrstva.
Westermann odhaluje, jak se z německé národní policie stal sbor politických vojáků, a ukazuje, že Heinrich Himmler a Kurt Daluege se před válkou snažili vytvořit ve stávajících policejních složkách kulturu, která by podporovala antisemitismus a antikomunismus jako institucionální normy. Westermann zpochybňuje převládající interpretace německé kultury a na základě rozsáhlého archivního výzkumu - včetně svědectví bývalých policistů - osvětluje tuto proměnu a bezcitnou organizační kulturu, která z ní vznikla.
Tyto policejní prapory, očištěné od disidentů, indoktrinované k zbožňování Hitlera a vycvičené ve vojenském boji - často čítající několik set mužů - opakovaně prováděly akce proti Židům, Slovanům, cikánům, asociálům a dalším skupinám z vlastní iniciativy, a to i tehdy, když měly na výběr. Kromě dokumentace těchto zvěrstev Westermann zkoumá spolupráci mezi Ordnungspolizei a SS a gestapem a úzký vztah mezi policií a wehrmachtem při vedení vyhlazovací protipartyzánské kampaně.
Westermann po celou dobu zdůrazňuje význam ideologické indoktrinace a organizačních iniciativ v rámci konkrétních skupin. Tvrdí, že to byla organizační kultura uniformované policie, a nikoli německá kultura obecně, která vedla tyto muže ke spáchání genocidy. Kniha Hitlerovy policejní prapory přináší dosud nejúplnější a nejkomplexnější studii o této opomíjené větvi Himmlerovy SS a policejní říše a dodává nový rozměr našemu chápání holocaustu a války na východní frontě.
