Gaspard de la Nuit: Fantazie na způsob Rembrandta a Callota

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 2 hlasů.

Původní název:

Gaspard de la Nuit: Fantasies in the Manner of Rembrandt and Callot

Obsah knihy:

Gaspard de la Nuit Louise Bertranda: Bertrandt: Fantasie na způsob Rembrandta a Callota (původně vyšla v roce 1842 ve Francii) je považován za první západní souborné dílo, které je samostatnou moderní básní v próze. Bertrand, vystavěný téměř jako zrcadlová síň, použil postavu Gasparda k vykreslení těchto vinět, které jsou fantaziemi o životě, jenž minul. Napsány na počátku 19. století, ale napodobují život o dvě, tři a dokonce čtyři století dříve, a modernímu čtenáři předkládají to, co umí zrcadlo nejlépe: ukazují obě „strany“ obrazu - ošklivost i krásu. Každé dílo obratně vykresluje vlastní scénu. Bertrand používá svou jedinečnou verzi romantismu a spojuje ji se svým pojetím gotiky. Jeho náměty sahají od krásného snu až po děsivou noční můru, od králů a královen po nízko postavené krčmáře a bandity.

Toto vydání sestává ze šesti „knih“ - Vlámská škola, Stará Paříž, Noc a její kouzla, Kroniky, Španělsko a Itálie a Sylfy - a snaží se dodržet Bertrandovy původní pokyny, jak chtěl, aby jeho rukopis vypadal: všude plno obrazů, včetně všech známých Bertrandových kreseb. Obsahuje více než 300 obrázků, většinou dobových kreseb.

Kniha neměla v té době u široké veřejnosti velký úspěch, ale měla hluboký vliv na řadu francouzských spisovatelů (Baudelaire, Rimbaud, Mallarmé, surrealisté, Jacob atd.). Bertrandova kniha inspirovala Charlese Baudelaira k tomu, aby „při popisu našeho abstraktnějšího moderního života použil stejnou metodu (Bertrand), jakou používal při líčení starých časů, tak podivně malebných“. Právě Gaspard podnítil Baudelaira k tomu, aby v Pařížské slezině dosáhl „zázraku básnické prózy, hudební, bez rytmu a bez rýmu, dostatečně pružné a drsné, aby se přizpůsobila lyrickým podnětům duše, vlnění snění, vtípkům svědomí“. A pro Andrého Bretona je „Bertrand surrealistou minulosti“.

Tento překlad se snaží být co nejvěrnější Bertrandovu původnímu rukopisu.