Etika identity

Recenze čtenářů

Kwame Anthony Appiah ve své knize „Etika identity“ zkoumá složitou souhru mezi identitou jednotlivce a etickými rámci společnosti. Kniha je známá svou filozofickou hloubkou a náročným obsahem, pojednává o tématech identity, autonomie a vlivu komunity. Přestože nabízí pronikavou kritiku liberalismu i komunitarismu, pro mnohé čtenáře je hutná a obtížná, zejména v prvních kapitolách.

Kniha představuje nové paradigma pro diskusi o etice a identitě a nabízí ucelenou argumentaci týkající se individuality a skupinových identit. Čtenáři oceňují Appiahovu poutavou prózu, důkladnou analýzu a vtipné postřehy, stejně jako její přínos pro politickou teorii a politiku identity. Obzvláště oceňovány jsou jeho postřehy týkající se vztahových aspektů identity a role státu při „vytváření duše“.

Pro mnohé čtenáře je kniha obtížně čitelná kvůli hutnému textu a pokročilé slovní zásobě. Zvláště první kapitoly jsou náročné, takže je méně přístupná pro příležitostné čtenáře nebo studenty. Některé kritiky poukazují na údajný elitářský styl Appiahova psaní a na nedostatečné zapojení některých kontinentálních filosofů. Celkově nemusí být kniha vhodná pro ty, kdo nemají silné filozofické zázemí.

(na základě 13 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Ethics of Identity

Obsah knihy:

Rasa, etnická příslušnost, národnost, náboženství, pohlaví, sexualita: v posledních desetiletích se těmto kolektivním identitám věnuje velká pozornost. Dožadují se uznání a respektu, někdy na úkor jiných věcí, kterých si vážíme. Do jaké míry však "identity" omezují naši svobodu, naši schopnost žít individuální život, a do jaké míry umožňují naši individualitu? V tomto krásně napsaném díle se renomovaný filozof a afrikanista Kwame Anthony Appiah opírá o myslitele napříč staletími i celým světem a zkoumá tyto otázky.

Etika identity bere vážně jak nároky individuality - úkol vytvořit si život -, tak nároky identity, těchto velkých a často abstraktních společenských kategorií, jejichž prostřednictvím se definujeme.

Jaký život by měl člověk vést, je téma, které zaměstnávalo morální a politické myslitele od Aristotela po Milla. Appiah zde rozvíjí popis etiky právě v tomto úctyhodném smyslu - ale popis, který spojuje morální závazky s kolektivní věrností, naši individualitu s našimi identitami. Jak poznamenává, otázka, kdo jsme, byla vždy spojena s otázkou, co jsme.

Appiah si v široké interdisciplinární perspektivě bere na mušku klišé a zažité představy, mezi nimiž se tak často mluví o identitě. Je "kultura" dobro? A vysvětluje vůbec pojem kultura něco? Má rozmanitost hodnotu sama o sobě? Jsou morální závazky jediným druhem, který existuje? Není rétorika "lidských práv" přehnaná? Appiahovy argumenty nakonec ztěžují představu, že svět je rozdělen na Západ a zbytek.

Na místní a kosmopolity.

Mezi námi a jimi. Výsledkem je nová vize liberálního humanismu - taková, která dokáže zohlednit rozmary a rozmanitost, jež nás činí lidmi.