Etický masožravec: Etiketa: Můj rok zabíjení, abych jedl Etiketa: Můj rok zabíjení, abych jedl

Recenze čtenářů

Kniha představuje roční cestu Louise Grayové ke konzumaci masa pouze ze zvířat, která sama zabila, a prolíná její osobní zkušenosti s podrobným výzkumem o dobrých životních podmínkách zvířat, dopadu na životní prostředí a etické konzumaci masa. Vybízí čtenáře, aby přehodnotili svůj vztah k masu a procesům, které za jeho výrobou stojí.

Dobře napsané, podnětné a poutavé. Nabízí vyvážený pohled na etickou konzumaci masa, podložený důkladným výzkumem a osobními anekdotami. Mnozí čtenáři oceňují její schopnost inspirovat k úvahám o dobrých životních podmínkách zvířat, udržitelnosti a potravinářském průmyslu, aniž by byla kazatelská. Autorova upřímnost a humor činí složitá témata přístupnějšími.

Někteří čtenáři považují knihu za rozporuplnou, když tvrdí, že samotné zabíjení zvířat se nemusí nutně rovnat etičtější spotřebě ve srovnání s továrním chovem. Jiní se vyjadřují, že předkládané emocionální konflikty rezonují spíše s určitým publikem, například ženami, a případně odcizují mužské čtenáře. Navíc grafická povaha obsahu nemusí být vhodná pro všechny čtenáře.

(na základě 34 hodnocení čtenářů)

Původní název:

The Ethical Carnivore: My Year Killing to Eat

Obsah knihy:

Kdybyste ho museli zabít sami, kdybyste se mu museli podívat do očí... snědli byste ho?

Louisino první zabití je katastrofa. Zraní králíka a myslí si, že zemřel v bolestech. Tato zkušenost ji však poučí, a když králíka následně najde, přísahá, že jeho smrti učiní zadost tím, že zjistí, co skutečně znamená zabíjet a jíst zvířata.

Mnoho lidí tvrdí, že jim záleží na mase, které jedí, ale vědí skutečně, jak zvíře zemřelo? Etický masožravec se touto univerzální otázkou zabývá prostřednictvím emotivního osobního pátrání. Louise dovádí současnou módu etického masa do logického konce a slibuje, že bude po dobu jednoho roku jíst pouze zvířata, která sama zabila.

Začíná v malém, střílí a chytá zvěř, jako jsou zajíci a veverky, a učí se, jak ji stáhnout z kůže a uvařit. Nově si začne vážit britského venkova a jeho divokých ryb a zvířat.

Vyprávění se přesouvá k domácím zvířatům. Louise vidí krávy na jatkách; rozhovorem s muži a ženami, kteří tam pracují, zjišťuje, jak se zvířata zabíjejí a jaký to má vliv na lidi, kteří to dělají naším jménem.

Na konci své cesty se Louise vydává na Orkneje na lov divokého ptactva, aby si zastřelila husu ke štědrovečerní večeři. Přemýšlí o tom, že králík s bílým plamenem ji naučil vážit si masa tím, že se postavil čelem ke smrti zvířat, a hluboce se zamyslet nad vlastní morálkou a hodnotami.