Hodnocení:
Kniha je dojemným zkoumáním rodinných vztahů a osobní historie, zejména autorčina vztahu s otcem. Vyznačuje se směsí terapeutické reflexe a syrové upřímnosti. Mnozí čtenáři oceňují její jasný a přímočarý styl psaní, někteří ji však považují za emocionálně odtažitou nebo málo hlubokou.
Klady:⬤ Evokující líčení rodinného života a osobní historie.
⬤ Terapeutické a blízké pro ty, kdo se potýkají se zármutkem.
⬤ Jasný, přímočarý styl psaní.
⬤ Kvalitní vydání a prezentace.
⬤ Příjemné vyprávění a zapamatovatelný příběh.
⬤ Někteří čtenáři považují tón za emocionálně odtažitý nebo strohý.
⬤ Struktura vyprávění může postrádat hloubku a záměrnost.
⬤ Občasné pocity nudy nebo odtržení od látky.
(na základě 12 hodnocení čtenářů)
Když se vydáme mimo vyšlapané cesty, vzdálenost od našeho okolí je někdy nepřekonatelná. V dubnu 1967 skládá autorka a hlavní hrdinka, v té době mladá začínající středoškolská učitelka, kvalifikační zkoušku na lyceu v Lyonu, k pýše (a podezření) svého otce, bývalého dělníka, který přišel z venkova a po tvrdé práci se stal majitelem malého obchodu v provincii.
Pro něj to znamenalo další krok vpřed v jeho obtížném společenském vzestupu; toto uspokojení však nemělo dlouhého trvání, protože o dva měsíce později zemřel. Otec i dcera se posunuli za svá „místa“ ve společnosti.
Vzájemně se však na sebe dívali s podezřením a vzdálenost mezi nimi byla stále bolestivější. Annie Ernauxová zde zkoumá nejen komplexy a předsudky, zvyky a normy chování společenského segmentu s neostrými hranicemi, jehož zrcadlem je kultivovaná a vzdělaná městská buržoazie, ale také obtížnost zabydlení vlastního prostoru ve společnosti.
© Book1 Group - všechna práva vyhrazena.
Obsah těchto stránek nesmí být kopírován ani použit, a to ani částečně ani úplně, bez písemného svolení vlastníka.
Poslední úprava: 2024.11.08 20:25 (GMT)