Recenze čtenářů
Shrnutí:Recenze chválí knihu The Interface Effect za její analytickou hloubku, metodologickou přísnost a význam pro současná digitální studia. Někteří čtenáři ji však považují za složitou a občas nesouvislou, přičemž v některých oblastech je třeba provést hlubší analýzu. Knihu lze doporučit těm, kdo studují technologie a komunikaci, ale pro nováčky nebo ty, kdo nemají kontakt s moderními médii, může být náročná.
Klady:⬤ Analyticky hutná a hluboká
⬤ aktuální pohled na digitální média
⬤ zabývá se komplexností lidské komunikace
⬤ nabízí sofistikované chápání teorie médií
⬤ přístupná studentům
⬤ bohatá metodologická diskuse
⬤ zásadní četba pro současná digitální kulturní studia.
Zápory:⬤ Pro některé čtenáře může být příliš složitá
⬤ částem by prospěla hlubší analýza
⬤ ne vždy jsou myšlenky jasné nebo provázané
⬤ může působit suše a velmi akademicky
⬤ předpokládá určitou úroveň předchozích znalostí
⬤ nemusí se dostatečně zabývat přístupem k technologiím.
(na základě 7 hodnocení čtenářů)
Původní název:
The Interface Effect
Obsah knihy:
Rozhraní jsou zpět, nebo možná nikdy neodešla. Známá sokratovská myšlenka z Faidra o komunikaci jako procesu přímého psaní na duši druhého se vrátila do centra dnešních diskusí o kultuře a médiích. Západní myšlení totiž dlouho chápalo média jako velkou volbu mezi dvěma druhy rozhraní. Po optimistické cestě média plynule propojují já a druhého v transparentním a bezprostředním spojení. Pokud se však vydáme pesimistickou cestou, média jsou překážkou přímého spojení, které rozkládá já a druhého do nedorozumění a rozporů. Jinými slovy, mediální rozhraní jsou buď jasná, nebo komplikovaná, buď krásná, nebo klamavá, buď již známá, nebo nekonečně interpretovatelná.
Galloway si uvědomuje limity obou těchto cest, a proto se vydává alternativní cestou, když uvažuje o rozhraní jako o autonomní zóně estetické činnosti, která se řídí vlastní logikou a vlastními cíli: efektem rozhraní. Spíše než chválou uživatelsky přívětivých rozhraní, která fungují dobře, nebo odsuzováním těch, která fungují špatně, se tato kniha zabývá nefunkčností všech rozhraní, od oken a dveří až po obrazovky a klávesnice. Uvažováno alegoricky, tyto prahy nevyprávějí ani tak o svém vlastním fungování, ale lákají ven do oblasti společenského a politického života, a tím kladou otázku, na kterou je politická interpretace rozhraní jedinou koherentní odpovědí.
Galloway, který vychází z filozofie a teorie kultury a řídí se podrobným čtením videoher, softwaru, televize, malby a dalších obrazů, se snaží vysvětlit logiku digitální kultury prostřednictvím analýzy jejího nejsymboličtějšího a nejvšudypřítomnějšího projevu - rozhraní.
