Původní název:
Distributed Leadership: Different Perspectives
Obsah knihy:
Alma Harrisová Vedení škol je v současné době zaměstnáno myšlenkou distribuovaného vedení. Zdá se, že málokterá myšlenka vyvolala tolik pozornosti, debat a sporů.
Ať už je váš postoj k distribuovanému vedení jakýkoli, a vy ho nemůžete nemít, je nezvratné, že distribuované vedení se stalo myšlenkou vedení současnosti. Přesto se jedná o myšlenku, jejíž kořeny sahají až do poloviny 20. let a možná i dříve.
Proč tedy takový zájem? Odpověď lze částečně nalézt v odklonu od teoretického a empirického zkoumání zaměřeného na jednoho vedoucího. Tento posun byl nepochybně podpořen strukturálními změnami ve školách a napříč školskými systémy, které vedly ke vzniku - ternativních modelů nebo forem praxe vedení.
Důkazy poukazují na to, že ti, kdo zastávají formální vedoucí pozice, si stále více uvědomují omezení stávajících strukturálních opatření pro zajištění organizačního růstu a transformace (Fullan et al., 2007; Harris et al., 2008; Chapman et al., 2008). V důsledku toho mnozí ředitelé a vedoucí pracovníci aktivně restrukturalizují, přenastavují a přetvářejí praxi vedení ve své škole (Harris, 2008).
I když se terminologie popisující tyto změny liší, základním principem je rozšíření nebo sdílení praxe vedení. Ačkoli vědci již dlouho argumentovali, že pro zkoumání vedení je třeba vyjít z osob na vrcholu organizace (Barnard, 1968; Katz a Kahn, 1966), až donedávna se většina literatury o vedení ve školách zaměřovala spíše na vedoucí pracovníky.
