Dějiny černošské církve

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 4 hlasů.

Původní název:

The History of the Negro Church

Obsah knihy:

JEDNOU z příčin objevení Ameriky bylo převedení touhy evropských horlivců rozšířit katolické náboženství do dalších částí světa. Kolumbus, jak nám bylo řečeno, byl rozhodně misionářsky zaměřen a cítil, že nemůže církvi přispět významněji než otevřením nových oblastí pro křesťanské úsilí. Jeho konečný úspěch při zajišťování vybavení vhodného pro dobrodružnou výpravu na širé moře byl do jisté míry podmíněn křesťanskými motivy, které přiměly španělské panovníky, aby výpravu financovali z toho důvodu, že by mohla poskytnout příležitost k podpoře Kristovy věci. Někteří z Francouzů, kteří přišli do nového světa, aby potvrdili své nároky dalším objevováním a zkoumáním, byli navíc buď vedeni podobnými pohnutkami, nebo uvítali spolupráci takto zainteresovaných horlivých pracovníků.

První lidé, které španělští a francouzští misionáři proselytovali, byli Indiáni. Na černochy se nijak zvlášť nemyslelo. Může se zdát poněkud zvláštní, že právě teď je třeba obracet lidi na víru v možnost spasení černochů, ale mezi kolonisty byly tisíce lidí, kteří nikdy nepovažovali černochy za lidi patřící do křesťanského světa. Černoši byli obecně označováni za nevěřící, ale v hodnocení jejich samozvaných nadřízených nebyli považováni za nejžádanější z této třídy, údajně postavené proti křesťanství. Bylo jen málo křesťanů, kteří se netěšili na konečné obrácení těch nevěřících, kteří se blížili kavkazskému typu, ale sotva někdo toužil vyvinout úsilí směrem k proselytismu černochů.

Když však ta část latinského živlu, která měla hlavní zájem na vykořisťování západní polokoule, nenašla v indiánech dostatečnou zásobu pracovních sil potřebnou pro své podnikání a na návrh mužů jako las Casas dovezla za tímto účelem černochy, misionáři stáli tváří v tvář otázce, zda by se tomuto novému druhu pohanů mělo dostat stejné pozornosti jako indiánům. Vzhledem k nepsanému zákonu, že křesťan nesmí být držen jako otrok, se vykořisťovatelská třída stavěla proti jakémukoli takovému proselytismu; kdyby totiž byli otroci po obrácení osvobozeni, jejich plány na rozvoj by ztroskotaly na nedostatku pracovních sil, které by podléhaly jejich příkazům jako otroci. Evropští panovníci, kteří byli kdysi nakloněni jakési humanitární politice vůči černochům, se zpočátku stavěli proti jejich dovozu do nového světa; a když pod tlakem zájmů různých zemí v tomto bodě ustoupili, bylo stanoveno, že tito otroci musí nejprve přijmout křesťanství. Později, když bylo nutné učinit další ústupky kapitalistům, bylo v královských dekretech Španělska a Francie stanoveno, že Afričané zotročení v Americe mají být pouze brzy zasvěceni do zásad křesťanského náboženství.