Dějiny afroamerické církve

Recenze čtenářů

Aktuálně nejsou k dispozici žádné recenze čtenářů. Hodnocení je založeno na 5 hlasů.

Původní název:

A History of the African American Church

Obsah knihy:

Klasický text Cartera G. Woodsona o vzniku afroamerických církví, který popisuje jejich příběh od evangelických probuzení v osmnáctém století a jejich proměny v devatenáctém a na počátku dvacátého století, je důležitý i z jiných důvodů, než je historie "černých církví". S výjimkou novějších knih, jako je "The Black Church in the African-American Experience" (Černošská církev v afroamerické zkušenosti) od C. Erica Lincolna a Lawrence H. Mamiyi, zůstává Woodsonův text jedním z nejlepších přehledů tohoto tématu. Woodsonův text je však také významným popisem způsobů, jakými křesťansky založená výuka a socializace utvářely nejen třídní rozdělení a prověřovaly vůdčí postavení mezi, ale také formovaly to, kdo/co se stal "černochem/barevným/černochem/Afroameričanem". Ani "otec černošských dějin", jak je Woodson často nazýván, totiž nemohl uniknout kouzlu, které na něj vrhala převládající křesťanská ideologie jeho doby i dřívějších období, jež zkoumal. Ve skutečnosti Woodson považoval "křesťanství za náboženství), které je pro nevyvinutou mysl zotročeného Afričana) poměrně obtížně uchopitelné", a nikdy toto křesťanství nezpochybňoval ani nezkoumal africký základ rituálů a představ zotročených a emancipovaných.

Woodson naopak vyzdvihuje přednosti křesťanství mezi konvertity a muži, kteří zakládali různé církve v komunitách afrických potomků, včetně vzdělávací, sociální, ekonomické a politické role, kterou tyto instituce hrály po občanské válce v USA. O těch, kteří se drželi duchovních či náboženských praktik a idejí, jež zůstaly co nejblíže Africe, se zde píše jen málo. Pro Woodsona pak byla duchovní služba jedním z nejvyšších povolání a profesí, o něž mohli afroameričtí mužští představitelé usilovat a díky nimž získávali význam ve svých komunitách v době, kdy byla náboženská výuka hlavní dostupnou možností školního vzdělávání. Tito "vzdělaní černoši", jak je Woodson nazýval, byli nyní vyzbrojeni křesťanským náboženstvím, křesťanskými jmény a snem stát se partnery (v podřízeném postavení) dominantních hodnot a názorů bílé společnosti, což vše vytvářelo sektářství a nakonec i dvě odlišné vize mezi africkými potomky v Severní Americe. Konvertité devatenáctého století se rozdělili podle "třídních" linií a u urbanizovaných elit se vyvinul křesťanský odpor k jejich příbuzným, kteří se nadále věnovali rituálům a praktikám založeným na africkém původu, jako je například kroužkový pokřik.

V první čtvrtině devatenáctého století začaly tyto elity usilovat o rovnoprávnost a plné přijetí bělochy - proto se musely distancovat od "afrických" věcí, a to navzdory skutečnosti, že několik církevních organizací si ponechalo výraz "africký" jako součást svého názvu. Většina společenství s africkým původem vnímala rasismus a jeho zákeřnost jako hluboce zakořeněnou součást svého boje za lidská práva, zatímco elity považovaly otroctví a diskriminaci za překážky, které brání "jejich" konkrétnímu pokroku, a nikoli za kolektivní pokrok. Vzhledem k tomu, že Woodson, píšící v první čtvrtině dvacátého století, měl přístup k osobám, které byly buď zotročeny, nebo byly dětmi zotročených, je proto jeho vyprávění stále aktuální jako pramen i jako příběh, který zachycuje některé z výše uvedených procesů v afrických a afroamerických dějinách.