Dějiny a třídní vědomí: Studie z marxistické dialektiky

Recenze čtenářů

Recenze vyzdvihují dílo George Lukacse *Historie a třídní vědomí* jako významné dílo, které je nezbytné pro pochopení marxistické filozofie. Kritici vyzdvihují jeho pronikavou analýzu pojmů, jako je reifikace a třídní vědomí, a zároveň poukazují na problémy, které představuje jeho abstraktní styl a složité myšlenky. Mnozí recenzenti ji považují za základní text kritické teorie, i když někteří vyjadřují potíže s plným pochopením jejích hutných argumentů.

Považován za jedno z nejdůležitějších děl pro marxismus mimo Marxovy vlastní spisy.

Nabízí poučné postřehy, zejména v eseji Reifikace.

(na základě 12 hodnocení čtenářů)

Původní název:

History and Class Consciousness: Studies in Marxist Dialectics

Obsah knihy:

Poprvé je v angličtině zpřístupněn jeden z nejdůležitějších Lukšových raných teoretických spisů, který vyšel v Německu v roce 1923. Kniha se skládá z řady esejů pojednávajících mimo jiné o definici ortodoxního marxismu, o otázce legality a ilegality, o Rosě Luxemburgové jako marxistce, o měnící se funkci historického marxismu, o třídním vědomí a o zdůvodnění a vědomí proletariátu.

Luk cs v roce 1968, kdy psal u příležitosti vydání svých sebraných spisů, zhodnotil vliv této knihy následovně:

"Pro historický účinek Dějin a třídního vědomí a také pro aktuálnost současnosti má rozhodující význam jeden problém: odcizení, které je zde poprvé od Marxe zpracováno jako ústřední otázka revoluční kritiky kapitalismu a jehož historické i metodologické kořeny jsou hluboce zakořeněny v hegelovské dialektice. Je samozřejmé, že tento problém byl všudypřítomný. Několik let po vydání Dějin a třídního vědomí jej Heidegger ve svém díle Bytí a čas posunul do centra filozofické diskuse, kde si toto místo udržuje dodnes, a to především díky pozici, kterou zaujímá Sartre a jeho následovníci. Filologickou otázkou, kterou nastolil L. Goldmann, jenž Heideggerovo dílo považoval částečně za polemickou odpověď na mou (pravda, nejmenovanou) práci, se zde není třeba zabývat. Dnes postačí konstatovat, že problém visel ve vzduchu, zejména pokud podrobně analyzujeme jeho pozadí, abychom objasnili jeho působení, směs marxistických a existencialistických myšlenkových postupů, která převládala zejména ve Francii bezprostředně po druhé světové válce. V této souvislosti nejsou nijak zvlášť významné priority, vlivy apod. Důležité je, že odcizení člověka bylo rozpoznáno a oceněno jako ústřední problém doby, v níž žijeme, a to jak buržoazními, tak proletářskými, politicky pravicovými i levicovými mysliteli.

Dějiny a třídní vědomí tak měly v kruzích mladé inteligence hluboký vliv.".